Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Dark Light - In Space And Time

Dark LightIn Space And Time

Ruadek16.11.2021
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Doogee X8 + Poweramp + Niceboy Hive
VERDIKT: Příjemná prog-rocková deska, která nezapře své vzory a příjemně se poslouchá.

Po dlouhé době přicházím s recenzí na prog-rockovou desku, která si vysloužila mou pozornost. Deska In Space And Time od Indických Dark Light je sotva půl hodiny trvající čtveřice skladeb, z nichž už druhá útočí nad stopáž deseti minut. Jak svou prvotinu kapela ukočírovala?

 

Rozhodně výborně. Dark Light hrají svůj prog s něžnou a jemnou grácií, která plyne podobně jako ubíhající vesmírné dálavy, kterými se kapela nechává prostupovat. Není to žádný dravý progres, který by se snažil objevovat kouty vesmíru jiným skryté. Kapela "jen" opakuje dávné postupy, které nejen jí prošlapaly ikony stylu. Sama kapela uvádí jako svou inspiraci Pink Floyd, Porcupine Tree, Pineapple Thief, U2, Opeth, Guns 'N' Roses, Radiohead, Led Zeppelin, Fourplay, Karnivool a Tool. Mnoho z nich v tom slyším, některé jen náznakem, jiné vůbec. 

 

 

Zaujala mě cesta, jakou s nimi podstupuji. Od začátku desky do jejího konce. Vypravěčský styl muziky, proslovy k posluchači, silná rocková atmosféra. Retro postupy, které ke stylu patří a není třeba je měnit. Kytara, která mi spadá jak do školy moderních kytaristů, tak do legend typu Gilmoura nebo Rotheryho. Přitom žádné velikášské manýry, kytarové orgie dostihů po hmatníku. Žádné spojování s orchestrem či jiné aranžérské výzvy. Všechno šlape, táhnuto krásnými refrény, protože si kapela uvědomuje jakého pěvce za mikrofonem má. 

 

 

Jako překrásné spojení všech atributů desky vidím například konec třetí skladby Circles, dokonalý celek, který musí potěšit srdce každého fanouška prog-rockových věcí. Co tedy říci závěrem? Nečekejte nášup, po kterém budete sedět chvíli jako opaření. Hledáte ale desku, která vám zpříjemní den? Která je hlubší, než se zdá? Rádi postupy startých rockových klasik, které opakují mladé hbité prsty? A co to celé vzít i s trochou toho Indického koření, které spíše jen zavoní než zachutná? Je to čistě na vás, já nelituji. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky