Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Po dlouhé době přicházím s recenzí na prog-rockovou desku, která si vysloužila mou pozornost. Deska In Space And Time od Indických Dark Light je sotva půl hodiny trvající čtveřice skladeb, z nichž už druhá útočí nad stopáž deseti minut. Jak svou prvotinu kapela ukočírovala?

Rozhodně výborně. Dark Light hrají svůj prog s něžnou a jemnou grácií, která plyne podobně jako ubíhající vesmírné dálavy, kterými se kapela nechává prostupovat. Není to žádný dravý progres, který by se snažil objevovat kouty vesmíru jiným skryté. Kapela "jen" opakuje dávné postupy, které nejen jí prošlapaly ikony stylu. Sama kapela uvádí jako svou inspiraci Pink Floyd, Porcupine Tree, Pineapple Thief, U2, Opeth, Guns 'N' Roses, Radiohead, Led Zeppelin, Fourplay, Karnivool a Tool. Mnoho z nich v tom slyším, některé jen náznakem, jiné vůbec. 

Zaujala mě cesta, jakou s nimi podstupuji. Od začátku desky do jejího konce. Vypravěčský styl muziky, proslovy k posluchači, silná rocková atmosféra. Retro postupy, které ke stylu patří a není třeba je měnit. Kytara, která mi spadá jak do školy moderních kytaristů, tak do legend typu Gilmoura nebo Rotheryho. Přitom žádné velikášské manýry, kytarové orgie dostihů po hmatníku. Žádné spojování s orchestrem či jiné aranžérské výzvy. Všechno šlape, táhnuto krásnými refrény, protože si kapela uvědomuje jakého pěvce za mikrofonem má. 

Jako překrásné spojení všech atributů desky vidím například konec třetí skladby Circles, dokonalý celek, který musí potěšit srdce každého fanouška prog-rockových věcí. Co tedy říci závěrem? Nečekejte nášup, po kterém budete sedět chvíli jako opaření. Hledáte ale desku, která vám zpříjemní den? Která je hlubší, než se zdá? Rádi postupy startých rockových klasik, které opakují mladé hbité prsty? A co to celé vzít i s trochou toho Indického koření, které spíše jen zavoní než zachutná? Je to čistě na vás, já nelituji.