Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Darkened Nocturn Slaughtercult - Mardom

Darkened Nocturn SlaughtercultMardom

Bhut31.8.2019
Zdroj: CD //#WAR085
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Black metal bez kompromisů. Ber nebo jdi dál. Oni totiž i ty sypačky se musejí umět. A Darkened Nocturn Slughtercult umí.

Budeme-li se pídit po kapelách, které za svou existenci příliš nevybočili ze zajetého řemesla, dostaneme většinou jména, jejichž tvorbu si při random poslechu stěží zařadíte na konkrétní údobí a album. Jednou z nich je i Darkened Nocturn Slaughtercult z Německa, kteří to své černé umění drtí od roku 1997. A neuhnuli ani o píď i v roce letošním, kdy vychází šestá deska po šesti letech s šestipísmenným názvem Mardom. Náhoda?

 

Ne, že by skupina na novince zněla úplně stejně jako na debutu Follow The Calls Of Battle, ostatně to ještě nenabídlo tolik maniakálnosti jako perfektní jízda Nocturnal March z roku 2004. Ovšem stále jde o jakýsi jazyk, kterým hovoří jen oni. Tedy banda kolem Onielar, která tvoří poměrně charismatický bod celé skupiny a díky níž si mnozí vlastně uvědomíme o koho jde. Jednak je to ženská v blackové kapele a rovnou za mikrofonem a jednak je majitelkou neuvěřitelně dlouhých vlasů, což by jí mohl lecjaký kolega naší redakce závidět. Ale my jsme skromní a závist je nám cizí, naopak jsme pyšní na svou efektivní vlasovou střídmost… kde, že jsem to skončil? Jo, takže Mardom je hodně podobné Necrovision, které je zas celkem srovnatelné se Saldorian Spell, to pak zas snese přirovnání k Hora Nocturna, které není daleko od Nocturnal March. No a kruh se uzavřel. Muzika Darkened Nocturn Slaughtercult, prostě nemá zapotřebí do svých desek cpát nějaké finty, kterými by okořenila poselství, jež předává. Jednoduše jede od počátku věků do dnes syrový black, který však není jalový, není hloupý a není ani nudný. Jejich styl má jiskru, šmrnc a dýchá skutečně zatuchlou oddaností tomuhle žánru, což je znát už na obalech, kde se žádné třetí barvy nedočkáme, ačkoliv v bookletu se barevné fotografie objevují, ale i ty jsou laděné do nějakého odstínu...

 

 

 

Co však vidím jako jasný posun či změnu, je použití intra. Jasně, něco v tom smyslu bylo i na Necrovision, ale tentokrát jde o skutečně povedený kousek, který pozvolna rozkmitává správnou emoční hladinu, aby ji pak naplno roztříštil následujícím songem. A pak už to jede, jak jsme zvyklí. Svižné vyhrávky, nepolevující bicí a nepříčetný vokál. Tahle smršť funguje a ačkoliv se může lehce zdát jako monolitická a snad i tím pádem nezáživná, tak věřte, že Mardom není jen o tuctovém black metalu. Tenhle je uvěřitelný, skvěle nazvučený, patřičně živelný, dokáže hýbat s tělem a vmíchat do něj ty správné impulsy. Je to hodně animální hudba, přičemž právě tato skupina patří mezi ty ortodoxnější, vytrvale zlé a při tom všem neztrácí na vyspělosti a cti. Jiní by se možná zamotali ve vlastních infernálních výlevech a vyzněli by až směšně, kdežto tohle jméno si drží svou vážnost.

 

Nemá smysl rozvádět dál, co je kde nové, co je kde jiné a naopak co ubylo. Tohle je black metal bez kompromisů. Ber nebo jdi dál. Oni totiž i ty sypačky se musejí umět. Nejde jen o to nasadit tempo, ale udržet si jistou zajímavost, což Darkened Nocturn Slughtercult prostě umí. A proto je mám rád.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky