Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Darkened Nocturn Slaughtercult - Necrovision

Darkened Nocturn SlaughtercultNecrovision

Bhut13.3.2013
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Hoathae Saitan! Necrovision přichází a spolu s ním i všechny mocnosti pekelné a dávají opět zavyučenou všem, kdož nevěří v jejich existenci. Poklekám před nimi a hltám krev s kalichu. DNS opět bodují a získávají mou zuhelnatělnou duši.

Německá sebranka ze samotného chřtánu pekel Darkened Nocturn Slaughter v čele s uhrančivou valkýrou Onielar se opět ozývá. Své nové poselství halí pod zlověstný název Necrovision. Nic naplat, žádné světlé zítřky nikoho nečekají. Sledujme cestu do hloubi študákova inferna…

 

Pro začátek trochu faktů. Necrovision je páté řadové album. Vydáno je s odstupem téměř čtyř let od posledního zářezu Saldorian Spell. Najdeme na něm devět skladeb o celkové délce čtyřicet minut plus necelé dvě minuty. Obrázkem svého obalu trošku vybočují z dosud nastoleného řádu tajemných perokreseb. V jednoduchosti je krása a to Darkened Nocturn Slaughtercult dobře vědí, proto jejich výjev na obalu nejeví známky složitosti. Ačkoliv o jistých detailech nevyplouvajících na první okamžik, by se hovořit dalo. V současné chvíli pro nás bude stěžejní především hudební náplň alba.

 

Tito němečtí bojovníci za syrový a charismatický black metal vždy v mých očích patřili k těm lepším a zdatnějším. Jejich klání končilo téměř vždy vítězstvím, či minimálně remízou, přičemž protivník byl převážně rozsekán, osouložen a znovu rozsekán. Vkrádají se mi do hlavy jisté myšlenky perverzních úchylností. Možná proto, že když slyším hlas samotné Onielar, plní se má krev obscénností. Není možné, aby takový nádherný skřek vydalo hrdlo světice a nezvrácené ženštiny. Ani na novém albu se tyto mé pocity nevytrácí. Kapela je uzemňuje a trvá si na svém, že do žádného šedého středu rozhodně nepatří. Válcují a drtí, tak jak je třeba.

 

Celá choromyslnost je rozeznívána démonickým intrem, při kterém možná bude jistým duším pobíhat mráz po páteři. Tato dvou a půl minutová předzvěst zla je pozvolna rozzářena silnými tóny syrového black metalu. Je to přesně ten styl, který se pro jedny jeví jako nemožná kolotočárna a pro druhé jako nedostižná krása. Sypačka za sypačkou, které neznají slitování a slovo úcta, či svátost. Bezmyšlenkovitě ničí a likvidují případné překážky. Nemají důvodu polevovat ve svém rozhodnutí a neodejdou, dokud nebudou se svým výsledkem spokojení. Jsem hlava pro dané rysy nenáročná a podřizuji se velení. Libuji si ve zběsilých tónech a rychlých hmatech po pražcích sem a tam. S obdivem se zaposlouchávám do řinčení kovových talířů kol baterie démona Horrna. A v neposlední řadě s oněmělým úžasem vnímám hypnotizující skřehot dívčiny za mikrofonem třímající šest posedlých strun. Jinými slovy bezchybná nespoutaná jízda divokého raw black metalu.

 

Každé řemeslo má své specialisty, kterým když podáme zakázku, tak jsme předem spokojeni s výsledkem. Tato skupina patří mezi fachmany s dobrým jménem, které se rýsuje už téměř šestnáct let. Nechtějí pošpinit svou čest a slovutný název. Musím konstatovat (a věřte, že velmi rád), že jejich dílo se opět leskne a má tu správnou patinu. Samozřejmě, veškeré klady sebou obvykle přináší i své zápory, ale jejich význam je pro tento počin zanedbatelný. Skvěle odvedená práce s poctivým duchem.

 

Jak démonicky deska započala svůj rej, tak potemněle ukončuje svůj odchod. V závěrečné mocné skladbě Necrocosmic Vision, která dohromady čítá něco málo přes sedm minut, se totiž objeví i grandiózní chorály. Jejich použití nemá sice velkého formátu, ovšem jejich výskyt je takřka dokonalý. Ostatně celá tato skladba obsahuje patřičné atributy, které charakterizují tento vynikající hudební styl a mou nemalou závislost na něm. Ptáte se ještě jednou, jaké to vlastně je? Vynikající, pekelné, sírou načichlé a toliko podmanivé. Co si přát víc?


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 25.11.18 16:10

Ty jo, tak můj oblíbenec Paul Barker vydal nový Lead into Gold... No, vždycky jsem ho měl rád, kromě Ala zásadní člověk v Ministry. Po jeho odchovu 2003 se Ministry zhoršili (dočasně). Starý Lead into gold se mi líbí, stejně tak Paulovo projekt Flowering blight, ale už jsem to neposlouchal léta (zaímco Ministry de fakto denně). Paul byl součást skupiny USSA, což mi nebavilo, slušný songy ale byly na Paulově kolekci Fix this. No a The sun behind the sun? Ještě to nemám až tak naposlouchaný, ale už na začátku mi zarazily poměrně archaický postupy a téměř absence kytary. Deska mi celkově připadá kvalitní, super bubny a baskytara (jak jinak), ale za vysloveně skvělej song považuju jen titulní věc, jinak je to v pohodě, ale nenadchne mě to... V porovnání s poslední deskou MInistry Amerikkkant je Sun behind the sun v jiném stylu, v něčem i lepší, ale celkově horší. Pro mě tím pádem vedou Ministry i bez Paula, protože Al vydal od Paulova odchodu 6 alb Ministry, z nichž by se dala vybrat celá řada výborných songů. Ale co mě v poslední době hodně zajímá, je, že se kluci znovu zkamarádili a plánujou spolu po 15 letech psát novou muziku. Což je už léta můj sen. Al jako hlavní skladatel a Paul jako intelektuál v pozadí, kterej vytváří zajímavý zvuk a přidává do Ministry svým skladatelským vkladem takovou citovější atmosféru. No a jeho baskytara, to nemá konkurenci, hlavně na Filth pig a Dark spoon. Ale jako solitér mě Paul vysloveně nepřesvědčil, taky ten jeho nevýraznej vokál celou desku neutáhne. A ta staře znějící elektronika? Asi by byla v pohodě, kdyby tam bylo ještě něco navíc...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky