Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Darkside - Inferno

DarksideInferno

Sorgh10.6.2014
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: O některých kapelách si člověk myslí, že už pověsily řemeslo na hřebík a ejhle, najednou je tu album. Podobně už jsem zlomil hůl nad rakouskými Darkside, kteří se od posledního počinu z roku 2007 drobátko odmlčeli. A teď tu máme desku vonící novotou, známým logem a neskutečnými dvaceti skladbami.

Darkside si připravili koncepční album, jehož tématem je pravdivý příběh zneužívané dívky, která ..blablabla….když tu náhle....blabla. Více na albu.

 

Já se na rakušáky hodně těšil a s radostí musím konstatovat, že mě Inferno ani v nejmenším nezklamalo. Dávné sympatie prošly zkouškou času se ctí a po letech navazují na přerušenou nit. Na kapele se mi líbila jejich specifická a těžko popsatelná atmosféra, která mi jako těžké sukno neustále padala do očí a to se nezměnilo. Zase je okolní vzduch hustý a plný nepříjemných pachů, po jejichž původu raději nepátrám. Znovu a rád si připomínám rukopis, který Darkside odlišuje od ostatních deathových spolků. 

 

Jak je "dobrým" zvykem, i na Infernu se musíme smířit s balastem stylových inter vyvolávajích představy chrámové lodi, kde se zpěvy abatyší bez rozpaků šíří studeným přítmím. To je kýč, přes který když se přeneseme, dojdeme konečného spasení a okusíme plodů dobré metalové sklizně. Navíc podobné samply ke kapele patří odjakživa, tudíž je i přes častou lacinost nelze než tolerovat a zvyknout si.

 

Začátek alba ctí tradici a předkládá k posouzení intro bez pointy, trpěný rozjezd šponující zvědavost na další dějství. Druhé kapitole už dominuje tvrdá řežba postavená na jednoduché melodii, skrz kterou proniká Wolfův vzteklý chraplák. Parádní rozjezd, který předpovídá silný potenciál desky. Dál a hloub nás čeká koupačka ve vlnách melodického bádání, historie na chvíli začne dýchat a uvolní světu krutý příběh. Ten nám kapela vypravuje co nejautentičněji pomocí přesné a tvrdé kytarové hry. Bohaté riffy odměřují čas společně s neúnavnou rytmikou, jíž by náhlé zastavení způsobilo nezvratnou zkázu. To, že na albu úřadují dva basáci, bylo překvapivé zjištění a nevědět to dopředu, jen těžko bych to poznal; váha není příliš cítit. Zato bicí jsou slyšet hodně a nabízí potěšení z bohaté plejády rytmů a přechodů.

 

Nade vším asi nejvíc vyniká práce kytar, které v bohatě osetém poli riffů čarují melodická sóla, která prosvěcují pochmurné stíny všude kolem. A i když celá řada z nich svádí nerovný zápas s naivitou a průměrností, mnohdy je z nich cítit síla originálu. Právě tam mě berou za srdce a já sahám po nejvyšších známkách. Tak se to všechno hezky průměruje a vyrovnává, abych ve výsledku mohl spokojeně zavřít oči a na vysvědčení dát razítko jasně nadprůměrné práce.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 30.1.14 11:04

Přes všechnu invenci, jaká v našich končinách nebývá tohoto rozsahu, desku odkládám stranou díky zvuku. Ten je tak setsakra osoustružený, až je mi z toho nevolno. A to říkám já, který nemá nijak vysoké nároky. Vím že u black metalu se to bere trochu jinak ale tenhle zvukový teror fakt ne - nic nezní přirozeně, bicí znějí jako midi efekt z devadesátkových diskoték, kytary mají ostrouhaný zvuk do jakési elektronické koule a zpěv štěká kdesi v pozadí. Celý mix je slitý v obrovskou obludnou masu hluku, který prská a šumí a kdesi dole to duní. Hudba samotná je naopak skvělá a naprosto nechápu proč tohle nechala skupina totálně zničit výsledným mixem.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky