Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Darkthrone - Eternal Hails​.​.​.​.​.​.

DarkthroneEternal Hails​.​.​.​.​.​.

Victimer7.7.2021
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Stará epika z jeskyně s výhledem do vesmíru a ve studeně doomovém módu. Darkthrone 2021 jsou za hrdé samotáře.

Velký respekt trvající od samých začátků, od prvních alb - tak bych stroze popsal svůj vztah k norským veteránům Darkthrone. Žádné bezbřehé uctívání, ani nosánek nahoru nad jejich velebením v prach obráceného metalu ve jménu pokroku sebe i metalu všeobecně. Bez jízlivých komentářů, ale pokaždé s maximální zvědavostí a s pečlivým protočením další nové desky, taková je pravda. A že těch desek je... pokud počítám správně, tak devatenáct. Mám mezi nimi své velké favority, stejně jako pár odpadlíků, se kterými jsem si prostě nesednul. A mám k dizpozici také svůj druh náklonnosti k dávným mistrům, k takovým, co vedli kroky kapel jako jsou právě Darkthrone. Není to ten obdiv, abych tím přímo žil, ale mám to v sobě pořád. Tu zrezivělou vášeň. A je rozhodně zdravé ji občas probudit a nechat volně bujet, dnes zcela ideálně s Eternal Hails......, novou deskou Darkthrone.

 


Z novinky jde příjemný chlad. Kombinace odcizení, putování o samotě a fascinace dalekým prázdným prostorem, který je ale celkovému chápání příjemný. Slovy obalu, přesně takový je výhled z jeskyně na daleký měsíc Charon patřící planetě Pluto. A jako přímo z nitra této jeskyně zní i vokály ve skladbě Hate Cloak. Rezonují, odrážejí se od studených kamenů a zase se vrací. K tomu přidejme klasicky přízemní vyjadřování kapely, dnes řádně zemité a chladně epické, a máme tu novinku, která je věrná pomalým tempům a doomu obecně, ale přitom je chladná a má v sobě cosi zlého. Darkthrone jako by uctívali staré doomové mastičkáře, ale posílali je na místa, kde je jejich komfort narušován a sami se tam trochu bojí. Ale všeho s mírou, tedy i toho strachu. Vítězí odvaha a chuť se tomu postavit. A odvázat se při tom.


Pojmenovat nové album kultovních norských praotců rovnou jako doomové má dva úhly pohledu. Pouze čistě doomová deska Eternal Hails...... není, od toho jsou tady jiní pardálové. Ve vší špíně už však má tento názor své opodstatnění a vliv zkázonosného stylu je na novince jasně zřetelný. Jako takový na ni pak vrhá stín starých krchovů, kdy siluety obou protagonistů překračují torza těl povalujících se napůl v hrobě a na hřbitovním pažitu. Darkthrone si dál jedou svůj prastarý kovový bigbít, ale dnes naprosto bez punkových halekání a rychlých výpadů obecně. Eternal Hails...... je pomalá deska, a když už zrychlí, tak se převalí do středního tempa a to pak popožene vyloženě sporadicky.


Novinka je takový oldschoolový heavy-doom s mírným vydrážděním včelího roje black metalu, který to celé zastřešuje. Darkthrone tahají staré riffy z pootevřených děr v zemi, tvrdí jimi metalové řemeslo pro pamětníky a s pohledem protřelého hroziče, strýce v džísce a dávného syna metalového podhoubí jej posílají na nečistou meziplanetární jízdu. Eternal Hails...... je další oslavou dávného metalu, to hlavně. Je to prachem přidušená epika, která se přes všechen zpomalený pohyb starobince umí vzedmout, až prapor zaplápolá a stejně tak kadeř věrného bojovníka. Vše je to pořád o metalové hrdosti, její umazanou verzi Darkthrone nadále vzorně reprezentují. Fungují jako metalové muzeum, s nadhledem, vlastním ostrovtipem, ale nikoli jako pouhé karikatury. Je to léty potvrzovaná láska na celý život. K metalovému erbu, ke kořenům, ke všemu zrezivělému a zapomenutému, jež se v hrdé a posvátné obrací.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/darkthroneband.jpg


Přesto se Eternal Hails...... nebojí jít dál a nabízí fragmenty, které byste možná nečekali. Třeba zapojení synťáků. Ovšem přesně ve stylu, kdy jen dokreslují atmosféru desky, dávají jí kus vzletnosti, ale pěkně postaru, žádné velké orchestrace. Však si poslechněte mezihru ve Wake of the Awakened a v éteru nekonečna se rozpouštějící tuhost závěrečné Lost Arcane City of Uppakra. Zní to prostě, ale pokud to vztáhnete k celku a stylu, jakým se Darkthrone prezentují, také velmi neotřele a účinně. Kdybych měl jmenovat vlivy a kapely, které mne při poslechu novinky přišly na mysl, volil bych trojici Black Sabbath, Venom a Candlemass. Právě pro to spojení zemitých riffů, pýchy a heavy-doomového zvolání, které se sice jednou stranou kosího ostří opírá o kompost za stodolou, ale celá čepel svítí do tmy a upomíná tak na touhu po výpravnosti a aspoň kousku starých metalových bájí.


Archaická epika novinky funguje a i když se ani ona nevyhne pár nezáživným místům, to své si řekne. Darkthrone složili poklonu prazákladům doomu a jejich odkaz namíchali se svým typickým pojetím a němou krásou universa. S klasicky zašpiněnou výbavou, solidním a velmi přehledným soundem a s nehynoucí radostí ze všeho pravého a původního, co lze proměňovat, jak se zrovna hodí do krámu. Fenrizovy škopky i Nocturnovy riffy nově vykreslují starobu jako pohyb v místě, kde číhá mnoho nástrah a celá novinka vyznívá poměrně zlomocně. A není u toho úplně za špindíru, jako spíš za ukázněného primitiva.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Obsolete / 20.8.21 13:17odpovědět

To album je neskutečná nemastná neslaná a bezradná sračka.Po výborným Old Star neskutečný zklamání..

Bhut / 27.7.21 9:06odpovědět

Do teď mi celkem vydrželo nadšení z jejich vlastně každé desky. Ale s Eternal Hails už se prostě nedokážu přeladit. Líbí se mi ten zvuk, ta jasná svoboda tvorby a takové ty obecné kecy, jak je to všechno vlastně úplně na pohodu, ale to prostě nezastře ten hudební fádní závoj, který všechny ty songy dokonale přikryl. Blasfemicky musím konstatovat, že jde o nejhorší desky Darkthrone...

Bodin / 8.7.21 16:18odpovědět

Nemůžu si pomoct, ale s politováním musím sdělit, že mě tahle deska neoslovila. Hudební směřování mých oblíbenců už pár let sleduji s rozpaky.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky