Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Daylight Dies - Lost to the Living

Daylight DiesLost to the Living

Michal Z25.12.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Sony CDP-315; Sennheiser HD 202
VERDIKT: Daylight Dies začínají více využívat strunu melancholie a pomalu uhlazují svůj dřívější death-doom projev. Tentokráte mě enormně nesedí vlivy odjinud, neboť vlastní umělecký přínos je proklatě malý.

Předchozí dílo z roku 2006 – „Dismantling Devotion“ - mě zaujalo svojí přístupností, která výjimečně nešla ruku v ruce s laciností. Jev málo častý svědčící o dobré práci. Jak se podařilo americkým Daylight Dies navázat na tuto příjemnou vlastnost? Z mého pohledu se stalo několik zásadních změn. Lamentovat nad nepůvodností je u Daylight Dies nošením temna do hlubokého lesa. Musím však apelovat na značnou podobnost struktur skladeb a melodií s Paradise Lost a dalšími předky. Tento příměr dříve nebyl až tak nápadný, nyní to na albu „Lost to the Living“ tříská do uší více než je záhodno.

 

Albu Lost to the Living“ neschází snaha působit pestře, doomové drsnější polohy jsou vylehčovány tradičními oddechovkami, nebo procházkami po melodiemi nabitých prostorech. Ale co mám dělat s pocitem, že na mě všude číhá „Icon“ nebo „Draconian Times“? Zářným dokladem jest „A Subtle Violence“. Dalším nevítaným faktorem je nuda, především v instrumentálních skladbách, kde se jen levituje, recituje, hudebně paběrkuje. Nezapomíná se ani na Katatonii a jejich melancholii, to když se Daylight Dies dostávají do jemnějšího melodičtějšího rozpoložení, které mne však uvádí v tuhé dřímoty, neb není co objevovat. Inu, přenesu se přes narýsovanou nepůvodnost a budu se snažit hledat klady. Mezi ně jistě patří dovednost zkomponovat všechny klišé do slušivého kabátku. Drsnost je vyvážena klidnou akustikou, vše se pečlivě plánuje a pouští v pravý čas. Víc nedokáži vychválit.

 

Katatonickými vlivy se album v polovině doslova složí ve zbytečnou placku, která paběrkuje, ubírá se na drásavosti, ale naopak je dovoleno bobtnati plíživé melancholii. Bohužel nic zajímavého nebo nápaditého nenacházím a vyloženě se koncem alba musím protrápit. Nebýt skutečně podařené „Descenting“, konce alba se nedožiji. Vše, co bylo v tomto pojednání doposud řečeno, je však velmi relativní. Album časem vykvete, vůně předloh začnou být pro posluchače méně významné a má tak prostor proniknout do jádra. Na tomto albu je paradoxně prozření složitější, i když se hudba na oko tváří otevřeněji.

 

Hlavní dominantou je nyní zmíněná melancholie, která album halí pod nejakostní sukno, které na první omaky nepůsobí přívětivě. Album má rostoucí potenciál, přestože vím, že po proniknutí budu odměněn jen slušným řemeslem a žádnou jinou přidanou hodnotou. Daylight Dies nahráli další kvalitní dílo, ale už si ho nemohu tak vážit, jako předchozího, neboť potenciál, který v kapele nacházím, je stále stejný a neměnný. Co mohlo napoprvé zaujmout, je nyní jen slabé pokračování. Uznávám snahu o jistý progres, ale je to posun? Spíše se jedná o nabalování jiných inspiračních zdrojů a dávno řečených předloh.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky