Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Dead Can Dance - Anastasis

Dead Can DanceAnastasis

Ruadek9.12.2012
Zdroj: FLAC
Posloucháno na: Panasonic SA-PM15 / Koss Porta Pro
VERDIKT: Po dlouhých šestnácti letech je tu nové album od největších legend svého žánru. Po všech stránkách se kvalitou vyrovná svým předchůdcům.

Většina lidí, kteří nějakým způsobem začali hledat spirituální hudbu a nebáli se všech možných temných zákoutí, našli Dead Can Dance (DCD). Buď u nich zůstali, nebo se posunuli jinam. V každém ale tato skupina musela zanechat něco, co je téměř hmatatelné. Úchvatnou atmosféru a cit pro skladby, jaké v době jejich vzniku nikdo nehrál. Z prastarých kultur vycházející hudba postupně zaujala mnoho lidí a DCD se stali senzací, kultem nemajícím obdoby. Každá deska se soustředila jinam, a to zcela zásadně. Dvojice Lisa Gerrard a Brendan Perry ovlivnili zástupy následovníků, zcela uzavření do vlastní tvorby. A tak fungovali až do roku 1996, kdy naprosto nečekaně ukončili svoji spolupráci. O neskutečných 16 let později se dává tato dvojice opět dohromady a Anastasis začíná psát novodobou historii legendy Dead Can Dance.

 

Anastasis je především zvukovým klenotem. Natolik vybroušená produkce a zvuk, že je opravdové potěšení jen naslouchat každému úderu do bicích, klávesovým vlnám a bouřím emocí. A to ačkoli je album klidným, meditativním kusem dvou zkušených hudebníků, protože vyzrálost alba je jeho největší dominantou. Stejně jako Spiritchaser nebyl na první poslech, i Anastasis chce svůj čas. V mých uších zraje jako sýr. Čím déle jej poslouchám, tím více v něm dokážu nalézt. Ostatně takhle jsem to měl se všemi deskami DCD.

 

 

Zajímavé srovnání, které se doslova vybízí, je s Brendanovým sólovým albem Ark z roku 2010. Ark se totiž opravdu hodně podobá Anastasis, a to jak zvukově, tak v aranžích. Svým způsobem to ale není vůbec na škodu. Brendan našel pro Ark ideální zvuk v Irském středověkém kostele Quivvy a tuto unikátní produkci přenesl i na aktuální desku. Co se týká další podobnosti těchto dvou alb, mám z nich pocit, že Ark byl na půl cesty být spíše řadovkou DCD než samotného Perryho. Tak velký rukopis z odkazu DCD tam byl slyšet.

 

Mnohé názory tvrdí, že jsou Brendan s Lisou na vrcholu svého tvůrčího období a že se sešli v nejlepší možnou dobu. I já z alba cítím absolutní jistotu každým tónem a aranží, skladatelskou vyzrálost dvou velkých osobností. Každou skladbu zde opět vokálně podporuje jen jeden člen, výjimkou je duet v „Return Of The She-King“. Na albu zaslechneme též nedílnou součást DCD, Lisyn čínský cimbál Yangqin.

 

Celkový dojem z alba je velmi příjemný. Po nekonečných šestnácti letech je tu deska, která svou kvalitou dosahuje k těm předchozím. Aktivita obou členů nás sice dostatečně zásobila po celé ty roky, ale nestačilo to. Spolupráce těchto osobností je pokaždé něčím speciálním, výjimečným.

 

Jediné, co bych mohl vytknout, je to, že se drží příliš na uzdě proti sólovým počinům svých tvůrců. Na druhou stranu musím jedním dechem připomenout fakt, že sólová dráha je především prostorem pro experiment, k jakému jinak nemají příležitost. 

 



Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

resuah / 15.12.12 0:37odpovědět

Souhlas s Davidem ...

David Kasík / 9.12.12 21:44odpovědět

Výborné album, které bez problému snese i ta nejpřísnější měřítka... tedy až na zvukový kabát, který je sice krystalicky čistý a vypulírovaný, ovšem naneštěstí zcela poplatný dnešním trendům. Hudba DCD si zasluhuje mnohem dynamičtější projev. Anastasis v tomto směru bohužel silně pokulhává. Masterlabs by se mohli učit třeba od Jirkou zmíněného Bena Sharpa... sad but true.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky