Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Dead Man

Dead Man's EyesWords Of Prey

Sorgh9.9.2018
Zdroj: CD / promo od agentury Creative Eclipse PR // Bandcamp
Posloucháno na: Technics SL-PG 490, Dual CV 1400, PC
VERDIKT: Words Of Prey, tak se jmenuje debutní nahrávka německé psychedelické kapely Dead Man's Eye. Pro většinu neznámé jméno, pojďme si je tedy představit.

Dead Man's Eye, tak se jmenuje i jeden starý film typu noir. Jestli se kapela pojmenovala po něm, nevím, ale možné to je. Pocházejí z Kolína nad Rýnem a tím bych skončil, protože toho víc nevím. Jdem na desku.

 

Její lehká, zkouřená atmosféra je její hlavní devízou a ti, co na ni slyší, budou spokojeni. Kapela umí šikovně skloubit tóny tak, aby vyvolaly ten správný pocit vhodný k hulení na pláži a bezstarostnému zevlování. Rozvolněné tóny kytary evokují starší časy nahlížené skrz slunce zapadající do tmavnoucího oceánu. Vlasatý chlápek by mohl jet na sledovačku nevěrné manželky movitého zákazníka a surfaři by pomalu balili své nádobíčko. Album má zpočátku takový americký šmrnc, snad proto, že si tuhle hudbu spojuji spíš s pobřežní zahálkou a ne s parníkem na kalném Rýně. Milovníci pomalu tahaných strun, které ze sebe plačtivě vydávají půltóny jeden za druhým, si budou vrnět.

 


I když je psychedelický dojem snadno uvěřitelný a vyvolává tu správnou náladu, já se cítím líp ve druhé části desky, která je krapet střízlivější a v normálním rozpoložení hledá poctivé cesty k získání posluchače. Jen na atmosféru se hrát nedá a borci na to včas přišli. Pomalé tempo, ve kterém se pohupujeme od začátku alba, se nemění, stále jedeme na volnoběh a nejde pochybovat o tom, že líná chůze je pro tento styl hudby ideální. Melodie jsou však zemitější, zvuk přiznal, že i za střízliva to má smysl a dochází dokonce k tomu, že by se člověk zvednul z křesla a poskočil si. Prostě příjemný rock bez masek a přetvářky.

 

Rytmus se někdy zatoulá až někam do country, což nás opět svádí ze starého kontinentu za oceán, ale my už víme, jak se věci mají. Patina starých časů nemizí a mně se to vlastně  dobře poslouchá, což v počátku neplatilo. Sympatie se rozvíjely hodně nejistě, vadil mi prvoplánový útok na emoce odrostlých hipíků, které není těžké rozbrečet, zvášť pokud se něčím dobře naladí. Postupem času se mi však zdá, že na tom něco je. Od svižnější pětky, ve které zpěvák trhá uši kvalitní fistulí, se krom zvláštního interludia nic velkého neděje. Jde víc o jednoduchou, nenáročnou skladbu. Dál je to sice pořád hodně pomalé a vlažné, ale s tím už jsem se dokázal smířit. Efektů je použito přiměřeně, líbí se mi občas použitý plechový efekt ve zpěvu, který je dost good.


Tohle album je spíš jako sen, jako kouř, který se nerad ředí otevřeným oknem. Hodí se do ospalého odpoledne, když se probudíme z poobědového šlofíku a nic se nám nechce. Ani kapele se nic nechce a tak si všichni rozumíme. Nechtějte od nich výkon, odpovědi na otázky nebo střízlivou radu. Mají dost práce sami se sebou a vás budou tolerovat jen když je nebudete obtěžovat zbytečnými řečmi.    


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky