Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Dead Melodies / Beyond The Ghost - Crier

Dead Melodies / Beyond The GhostCrier's Bane

Symptom30.11.2020
Zdroj: FLAC
Posloucháno na: PC / CreativeGigaWorks T40 / Beyerdynamic DT 770 PRO 32 Ohm
VERDIKT: Pozoruhodná výprava do hnijícího srdce Viktoriánského Londýna s osvědčenými průvodci z řad tvůrců temné kinematografické hudby.

Spojování sil bylo a stále je populární napříč všemi žánry a stalo se ústředním tématem i v případě desky Crier's Bane (2020) tvůrčího dua Tom Moore (Dead Melodies) & Pierre Laplace (Beyond The Ghost). Tato anglicko-francouzská koprodukce dokázala na svém prvním společném výtvoru zhodnotit po léta střádané hudební znalosti a dovednosti jako i vhled do žánru. Nahrávka vyniká širokou paletou nástrojů, s nimiž interpreti čarují různou intenzitou v duchu ambientních a drone standardů. Jedno je však jisté: pod střechou vydavatelství Cryo Chamber z amerického Oregonu se dějí zajímavé věci.

 

Solidní hodinová výprava do starého Londýna v dobách, kdy této metropoli slušela temnota a nebylo v ní bezpečno, má za cíl provést posluchače dějištěm strašlivé vraždy. Nocí plnou stínů a tísnivých pocitů, co evokuje příběh ve stylu Jacka Rozparovače. K navození té správné atmosféry výborně slouží sugestivní obálka desky z rukou kmotra žánru, Simona Heatha z Atrium Carceri. Je postava zahalená v plášti obětí nebo samotným vrahem? To zjistí pouze ten, jehož duch projde portálem k balustrádě do centra dění...

 

Dlouhé rozpracování základního obrazu místy bojuje s rozvláčností a člověk by se nezlobil za trochu akčnější přístup i za cenu použití stokrát provařených lekavých klišé. Modální způsob zpracování ubírá hudbě na prvku překvapení. Toho se nedočkáte v rovině schematické ani dynamické. Na druhou stranu poslech jasně odhaluje, že deska Crier's Bane nespadla z vakua a je za ní kus práce. Hudební umělecké řemeslo zpracované do figury a vyjádřené množstvím různorodých hudebních nástrojů to jasně dokazuje. Deska tvoří pevný monolit bez výrazného "jednorožce", skladby, která by vyčnívala nad ostatní a tvořila pomyslný klimax. Dílo se hodí k nepřerušovanému poslechu ve večerních hodinách jako potrava pro vnitřní zrak.

 

Crier’s Bane v sobě má potenciál uspokojit nenáročné posluchače, ale i ty náročnější, kterým nestačí dílo z modré sféry jedniček a nul a dožadují se fyzických, člověkem ovládaných nástrojů. Desce dodává šmrnc hlavně příběh samotný, který roste v hlavách posluchačů úměrně s jejich schopností imaginace. Efekt zesílení představ a jejich korelace s hudbou je zde klíčovým faktorem z hlediska ocenění vnitřní kvality nahrávky. Sice mi k dokonalosti chybí více hudebního napětí, co rozběhá mráz po zádech a dělá stíny tmavší, ale i tak duo Moore & Laplace zahrálo na svém debutu "dobrý laufy".

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 2.2.21 7:43

Přiznám se, že od dob sepsání recenze na starší album (tedy rok 2013) jsem ono dotčené vůbec neposlechl. Naopak to mám s nahrávkami Perseverance a The Rise Of Brutality, které jsem si ostatně pořídil a ke kterým mám právě onen nostalgický vztah, neboť jsem je zachytil v dobách jejich aktuálnosti. Ono vyčerpání nebude jen problém žánru, téhle kapely, ale i vícera institucí (třeba Napalm Death, muhehe). Co se mi na novém albu Hatebreed ale líbí je opětovné zobrazení jakéhosi palcátu na obale, což je zvyk právě od dob Perseverance. Taková červená nitka, ale tím asi veškerý obdiv a hřejivý pocit zřejmě končí. Asi fotrovatím, ale tahle HC smršť mi také přijde plytká a skákat na ní někde v pitu bych už ani fyzicky nedovedl.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky