Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Dead Melodies - The Masterplan

Dead MelodiesThe Masterplan

Symptom30.6.2020
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 / Beyerdynamic DT 770 PRO 32 Ohm
VERDIKT: Vesměs akvarijní ticho přichází s nabídkou být přítomen aktu stvoření. Vítejte na Zemi 2.0.

Hudba pro chvíle pohody je terminus technicus, kam schováte, co potřebujete a dalo by se tak referovat i o novince The Masterplan z dílny Dead Melodies. Základním předpokladem pro takové prohlášení je záliba v na první pohled temnějších náladách. Mám-li brát obal desky jako základní premisu k samotnému hudebnímu obsahu, pak jde o přiléhavé zpodobnění toho, co vás čeká a netřeba snad ani dodávat, že autorem grafického doprovodu není nikdo jiný než Simon Heath z Atrium Carceri.

 

The Masterplan představuje temný ambient se vším, co k němu patří. Včetně toho, že recenze na takto abstraktní dílo je disciplína zahrnující zejména povšechné zhodnocení zdatnosti autora a pak už jen pocity a dojmy vyvolané poslechem. Mastering zní dle očekávání dobře a bez podrobnější znalosti použitého hardwaru a nahrávací techniky těžko vyvozovat cokoli dalšího. Vznik hudby bych odhadoval na metodu "in vitro", tedy digitálně, formou hudebního softwaru, syntezátoru a tak podobně. V případě daného žánru není problém povýšit obsah nad formu a odpustit si potřebu představy muzikanta zápasícího se svým "opravdovým" nástrojem. Byť ani to není zcela vyloučeno.

 

Temný kinematografický ambient jako žánr má ve své DNA zakódované riziko natahované nudy a nezřídka se takový scénář beze zbytku naplňuje. Otázku, jak to navlíknout, aby to fungovalo, vyřešil Angličan Tom Moore přes příběh. Ve světě budoucnosti, kde se Světové radě vymyká z rukou správa Kyberzóny, se blíží mytická potopa světa v podobě kolapsu civilizace. Na černém trhu se množí transgenetické modifikace, dochází ke zneužívání kontroly mysli, budovy vládních úřadů lehly popelem, vojenská rozvědka už neexistuje a bankovní depozity kryptoměn jsou vykradené. Pár přeživších, osvobozených od technologické víry, resetuje planetu… Hudební doprovod k obrazům dystopické společnosti, kde kybernetizace vymazala většinu populace a stvořila prostor pro nový úsvit lidstva, je malovaný klidným, ale temným hukotem.

 

Iniciace do velkého hackerského plánu začíná jedničkou The Amaranthine Expansion, která odhaluje celkovou náladu a zároveň trochu plochou dynamiku alba, které se odehrává především v rovině zvolna se prolínajících ruchů, přikrášlených samply (např. jedoucí vlak ve dvojce Trojan Infiltration či klapající klávesnice v sedmé Winter's End) bez výrazných překvapení. Některé části gradují vyšší hlasitostí samplů, jinak nic zásadního. The Masterplan určitě neobrátí žánr naruby, na to se až příliš drží zavedených postupů a kalkuluje hlavně s atmosférou, nikoli s inovativní instrumentací. Ve spojení s bází příběhu může nahrávka konvenovat futuristicky laděnému posluchačstvu se slabostí pro tento druh hudby.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky