Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Deafheaven - New Bermuda

DeafheavenNew Bermuda

Victimer23.10.2015
Zdroj: flac / mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / JVC UX-H330 / phone
VERDIKT: V black metalu Deafheaven je krása melancholie a barvy podzimního listí.

Jakmile se objevily první zprávy o blížícím se vydání nové desky náladových vzeklounů Deafheaven, mysl zpozorněla a drze si usmyslela vzít si tohle album pod svá křídla. Kdo rád smutnou rubanici s trochou nostalgie a procházky večerním údolím s lopatkou v batohu, je znovu vítán. Ostatní, kteří mají všech pět pohromadě, jsou zváni na povedený mix atmosfér, kdy o čertovské běsnění brnká rocková skepse a chmury zamračeného nebe. Tak nějak normálně a přitom kouzelně.


Minulým albem "Sunbather" si mě Deafheaven naklonili na svou stranu. Umění neotřelosti a překvapení kloubením stylů, které jsou dnes stejně běžné jako ranní káva, či večerní pivo, to už chce mít pod čepicí. A to tihle hoši ze San Francisca mají. Což ostatně potvrzují i na aktuálním albu. Tam kde skončil "Sunbather", svěže a bez poskvrny pokračuje "New Bermuda". Pár experimentů, náladovka, krvelačná blackmetalová bestie zavěšená na zádech a ruce v kapsách.

 


Deafheaven to prostě zvládají. Novinka je pohlcením zmíněného, jen bych přidal zepár thrashových riffů a hodně shoegaze. Nic nového pod sluncem, měsícem, ani v našich domácnostech navyklých na ledacos, ale někdo to má dáno shůry. "New Bermuda" je vysoce frekventovaným mixem nálad, rychlostí, změn a prolínaní. Bez avantgardních kudrlin, pěkně od podlahy. Ve větru, v podzimních plískanicích, s příchutí čerstvě posekaného dřeva i s pouliční směsí nálad a protikladů.


Najdou se i místa, kdy si Deafheaven zahrávají. Ať už je jejich thrashování zbytečně unylé a rockující duše stojící ve stínech podzimního dne si zoufá až moc okatě. Ano, jsou tam, přehlédnout se nedají, ale pozitiva je stejně semelou. Stejně jen tak provokují, aby řeč(ž) nestála. Deafheaven volně navázali na svou předchozí desku, vzali si z ní co potřebovali a posunuli to o kousek dál. Někdy výstavně, sem tam křiklavěji, ale funguje to.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/deafheaven.jpg


Co víc, tahle třičtvrtěhodinka působí vydatně i po deseti, dvaceti projetích. V tom jsou Deafheaven machři. Dají čichnout, pak na vše hodí závoj pochybností, aby nakonec vyvolali uznání, nebo rovnou nadšení. Prolínaní atmosfér "New Bermuda" je kouzelné a pořád v něm lze něco nového najít. I když je vše při starém a takto hraje kde kdo. Deafheaven se holt pro tuhle hudbu narodili.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky