Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Rituálně metalové Švýcarsko je destinace, kde jsem to začal mít velmi rád a jezdím tam častěji, jak k moři. Kapelami jako Arkhaaik, Dakhma a Arrows to v mém případě začalo a jde to postupně hlouběji, protože dalších interpretů je dost na to, aby vznikl jeden celistvý rituální kolektiv, Jünger Tumilon. Do tohoto spolku patří také Death. Void. Terror. (dále DVT). Jejich snahy čítají dvě alba, k nimž letos přibylo nové EP, které je příznačně ocejchováno jako album 2,5 - tedý dva a půltý rituál. No a kam DVT stylově zařadit? Celkem předpokládaně někam na pomezí jeskynního doomu a blacku, s loučemi v rukou a s určitým podílem kvalitní zhulené dronáže jako důkaz, že švýcarské katakomby mají grády a jen tak se z nich nevymotáš.

Nové EP opečovali Sentient Ruin Laboratories a poslali vzkaz, že EPko je třískladbový doklad toho, že DVT jsou stále naživu a mají se k světu (tam dole). Nyní ho rozebereme. Půlhodinová rituální masáž spočívá ve dvou skladbách metalových a v závěrečné drone opakující se hypnóze, která zabere 15 minut a není jen tak pro každého. Někoho možná opravdu zhypnotizuje a dalšího rozzlobí do té míry, že album vypne a řekne si, dost bylo hulení a ohýbání reality, chceme ven na vzduch. Toho totiž při poslechu DVT není na rozdávání a jedinec je vtlačen do podivné, hermeticky uzavřené místnosti, kde se spřádají pouze nekalosti zasévající v hlavě pochybnosti být normální a hodný. Ano, tohle EP není hodné, ale je určitě hodné vaší pozornosti.

DVT mají co nabídnout i na krátké ploše a ve třech skladbách. Hlodají, zasévají vnitřní zlo a přitom asi i léčí. Vše se odehrává na poli sklovité výpravnosti, kdy je potvrzeno, že doom-blacková složka má co říct, ale ještě větší krajíc si ukrojí závěrečná hypno etuda Third Monolithic Manifest. Je hezké, jak má vše své číslo, aby při čtení kroniky nebyl problém něco dohledávat. Tohle mini album je albem na půl žerdi, tedy 2,5tým albem, a i předchozí desky byly monolity s čísly. Nač vymýšlet názvy, když jsou čísla součástí magie.

EP je pomalé a zatěžkané podzemním putováním po skrytých jeskynních systémech. Když už se přidá na tempu, je na čase utéct před něčím vážně akutním. Jako ve druhé skladbě, kde se to najednou splaší a přitom to chce jen zachovat klid a chladnou hlavu, protože hlasy v ní jsou sice divné a mystické, ale taky nabádají k navrácení k normálu. Nebo taky ne. Další osud mini desky v normálu moc není. Ozvývají se staré rány a chuť je nechat vyhnít. Uff...

Pak je to vše o tom, do jaké míry přijme posluchač třetí skladbu. To je dark-drone ambientní dlouhá sondáž někam, kam se každému nechce. I já jsem to většinou zabalil po dvou skladbách a nechal to tak. Ale nakonec to má svoje kouzlo. Je to tupé, jedno omýlající poselství, ale určitý druh pozornosti to nabídne. Nechci úplně mluvit o hypnóze, tady to asi není správný termín, ale spíš o zbystření a kázání. Temnota je různá - poslechni si její nový vzkaz.