Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Decline of the I - Escape

Decline of the IEscape

Garmfrost18.7.2018
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem a všude
VERDIKT: Escape má doslova živoucí energii. Představivost s fantazií jsou výtečnými aranžemi vybuzeny do maxima. Tempo graduje, elektronika tepe, metalová tíha je prostoupena továrním ruchem a celé to plave odkudsi po kamsi…

Escape by mělo být závěrem koncepční trilogie francouzských podivínů Decline of the I. Opět se ponoříme do světa a díla filozofa a lékaře Henriho Laborita. Oproti předešlému skvostu Rebellion, které se neslo ve vícero rovinách a vyznačovalo se jistou neuchopitelností, lze v uvozovkách a hodně okrajově hovořit o pevném rámci držícím skladby na Escape jakžtakž pohromadě. Berte to prosím s nadhledem. I nadále se rukopis A.K., coby tvůrce a hlasu Decline of the I, vyznačuje svérázností, grandiózní šíleností a ďábelským šarmem.

 

ak

 

Asi každého zainteresovaného bude zajímat, zda A.K. drží laťku stále vysoko, zda nepolevil či se nepřekonal a nevytvořil nejlepší dílo své kariéry. Pěvně věřím, že on sám je přesvědčen, že za c) je správně.Co dekadentní projekt smetánky francouzského pekla v čele s mistrem A.K. coby vlastníkem obchodní značky a výhradního tvůrce vlastně představuje, co obnáší a co čekat? Kdo doposud neměl tu čest, Decline of the I je temná fúze elektroniky, industrialu a post/blacku s různými vůněmi a chutěmi. Ostatně, mrkněte se na sestavu a ostatní kapely, ve kterých pánové figurují, a jistá představa je jistě na světě. Myslím si však, že ti, co o Decline of the I doposud nezakopli, jsou v menšině, takže se můžeme rovnou vrhnout na díl třetí, nazvaný Escape.

 

 

Ačkoliv mají všechny nahrávky Decline of the I prakticky totožnou stopáž, počet skladeb se s každou deskou snížil. Novinka se rozprostírá v šesti delších kompozicích a na rovinu říkám, není to žádná sranda. Mám s ní nejvíce práce. Nějak se mi nedaří se dostat desce pod kůži. Prvotní nadšení vystřídala bezradnost, nedostatek pocitů a následných slov. Je otázkou, zda je Escape albem těžkým na pochopení, nebo se pánům jednoduše rozbilo. Skladby jsou promakanější než dřív, bylo by tedy záhodno, aby se novinka i lépe poslouchala.

 

Scénáře skladeb jsou podobné artovým filmům, ve kterých se sice hodně mluví, ale málokdo ví o čem. Barva díla je černobílá, děsivá až psychopatická. Posluchač může mít pocit, že je vtažen přímo do děje. Album má totiž doslova živoucí energii. Představivost s fantazií jsou výtečnými aranžemi vybuzeny do maxima. Tempo graduje, elektronika tepe, metalová tíha je prostoupena továrním ruchem a celé to plave odkudsi po kamsi… Je možné, že mě pouze zrazuje moje hudební omezenost, ale časté ničení pečlivě rozpracované energie mě rozhodí natolik, že musím začít s poslechem znovu.

 

akII

 

Z mých slov možná vyznívá, že je Escape deskou blbou nebo nejslabší z trilogie. Ale to bych nerad. Myslím si, že na pořádné obsáhnutí takové nahrávky, která se běžnému pojetí metalové hudby vyjímá, je třeba mnohem delší čas. Není zde nic, co by bylo průměrné, opakující se nebo byť jen náznakem špatné. Nejpříznivěji se tváří opravdu výborně zpracovaná elektronika ve vazbě s industriálním chladem. Tahounem Escape jsou vrstevnaté zpěvy, křiky, řevy, šepoty a hlavně pan vypravěč. Ten tomu vládne. Uctít je nutné i geniální rytmickou práci. Novinka dotahuje, co dříve A.K. pouze naznačoval. Je možné, že tím tratí na doslovnosti. Protože je podle mě mnohem příjemnější si představovat, co by šlo, kdyby… než to mít nachystané se vším všudy na talíři. Co by ovšem zástupy hudební produkce daly za takovou doslovnost a tvářily by se dokonale umělecky. Ne, zeptejte se mě za rok, zda už mám jasněji. Zatím nevím. Hodnocení je pouze pro představu o jakých číslech a nahoru se můžeme v případě nové desky Decline of the I bavit.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 25.11.18 16:10

Ty jo, tak můj oblíbenec Paul Barker vydal nový Lead into Gold... No, vždycky jsem ho měl rád, kromě Ala zásadní člověk v Ministry. Po jeho odchovu 2003 se Ministry zhoršili (dočasně). Starý Lead into gold se mi líbí, stejně tak Paulovo projekt Flowering blight, ale už jsem to neposlouchal léta (zaímco Ministry de fakto denně). Paul byl součást skupiny USSA, což mi nebavilo, slušný songy ale byly na Paulově kolekci Fix this. No a The sun behind the sun? Ještě to nemám až tak naposlouchaný, ale už na začátku mi zarazily poměrně archaický postupy a téměř absence kytary. Deska mi celkově připadá kvalitní, super bubny a baskytara (jak jinak), ale za vysloveně skvělej song považuju jen titulní věc, jinak je to v pohodě, ale nenadchne mě to... V porovnání s poslední deskou MInistry Amerikkkant je Sun behind the sun v jiném stylu, v něčem i lepší, ale celkově horší. Pro mě tím pádem vedou Ministry i bez Paula, protože Al vydal od Paulova odchodu 6 alb Ministry, z nichž by se dala vybrat celá řada výborných songů. Ale co mě v poslední době hodně zajímá, je, že se kluci znovu zkamarádili a plánujou spolu po 15 letech psát novou muziku. Což je už léta můj sen. Al jako hlavní skladatel a Paul jako intelektuál v pozadí, kterej vytváří zajímavý zvuk a přidává do Ministry svým skladatelským vkladem takovou citovější atmosféru. No a jeho baskytara, to nemá konkurenci, hlavně na Filth pig a Dark spoon. Ale jako solitér mě Paul vysloveně nepřesvědčil, taky ten jeho nevýraznej vokál celou desku neutáhne. A ta staře znějící elektronika? Asi by byla v pohodě, kdyby tam bylo ještě něco navíc...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky