Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Demonical - Hellsworn

DemonicalHellsworn

Michal Z16.6.2009
Zdroj: promo CD
VERDIKT: Recyklace švédského death metalu, který byl v kurzu v 90. letech, s připasovaným moderním zvukovým kabátkem. Demonical nepřesvědčují a nestrhávají na svoji stranu barikády.

Staré trezory opět nenechaly někoho spát a ten se rozhodl je rozpárat autogenem. Při poslechu druhého alba „Hellsworn“, relativně mladého švédského spolku Demonical, vyskakují od první minuty dávné vzpomínky na alba jejich krajanů Unleashed„Across the Open Sea“ (1993) či Entombed„Wolverine Blues“ (1993). Kdo má obtisknuty tyto počiny do uší, může jen letmo poslechnout jedinkrát hodnocený počin a odměnou mu bude totéž, pouze v modernějším hávu. Struktura skladeb, vokál, barva kytary, riffy - vš je jen lehkou variací dávno řečeného. Po prvním poslechu desku znáte a není třeba litovat jejího odložení.

 

Nebýt toto CD promo, nedám si tu dřinu do něj více pronikat. Deska má příjemně krátkou stopáž a alespoň zde jsou Demonical soudní. Tvůrci díla „Hellsworn“ jsou již ostřílení borci (Johan Jansson, Martin Schulman a Ronnie Bergerstahl), kteří své přilbice kuli mj. v souboru Centinex. Na výsledném díle skrápěném nudností a šedí to nelze poznat. Pouze precizně nahraný švédský hrubozrnný death. Jako by se sešli staří dobří známí před velkou akcí a místo guláše se samou radostí zkalili a uvařili planou řídkou polévku bez chuti a zápachu. Ani to bublání ve varu není ve správné frekvenci. Opar nad hrncem hladové navnadí, leč najezené, či přivyklé na bohatší krmi po první degustaci značně odradí. Zaprášená masová konzerva s etiketou death metal zavařená již v 90. letech a vytáhnutá z rohu spižírny ke konzumaci. Máte chuť?

 

Věřím, že spousta death maniaků tuto porci zvládne a pojme za blízkou svému srdci, přesto bych zájemce směřoval k vypečeným výtvorům ze zlaté éry švédského death metalu. Kdo naposlouchal milníky dané doby, zjistí lacinost předkládané poživatiny. Nutno ovšem - pro vyváženost - uznat otvíráku „Baptized In Fire“ obrovské koule a death feeling první třídy. V následujících zásecích se nic příliš odlišného neděje a zajeté koleje vedou rovně bez jediného zapamatovatelného bodu. Nuda přichází brzy, snaha udržet tempo je sympatická, planá a upachtěná. Vlivy raných Entombed, Dismember a Unleashed jsou hmatatelné v každé skladbě. Skladby jsou jako vejce z klecového chovu. Co na tom, že zvuk je muskulaturní, válcující a stínací! Kytarová sóla, když už se vyskytnou, krčí se stydlivě pod mohutnou krustou a spatříte je pouze se zvýšenou koncentrací.

 

Více pozitivna a odvahy pracovat se strukturou a dynamikou se až stydce skrývá v posledních dvou skladbách alba – „Bow To The Monolith“ a především v titulní „Hellsworn“.  Tempo je naprosto odlišné od celého alba, hustá atmosféra je přesně krájená lomozící drsnou kytarou (hmatatelný přesah do doomu), do toho velmi nápaditě prokreslená melodická kytarová linka. Naprostý vrchol alba bohužel přichází osamoceně po půlhodině a po něm pád na hubu, případně neustálé mačkání čísla 9 na přehrávači, pro další drsné tonutí v hromadách ostnatého drátoví. Tak alespoň konec dobrý, ale je to trochu málo. Na to, že se jedná o ostřílené borce, kteří si samotní prošli drásavou historií při bujení death metalu v 90. letech, je materiál neomluvitelně suchopárný a slabý. Nahráno jen pro radost?


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky