Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Deranged - Struck By A Murderous Siege

DerangedStruck By A Murderous Siege

-krusty-6.12.2016
Zdroj: mp3 // promo od vydavatele
Posloucháno na: PC a mobil
VERDIKT: Poctivá a upřímná řezničina ze Švédska, která pomůže vymlátit palici! Ale ruku na srdce: vracet se k ní nebudete. Pokud ale bude hrát pár kilometrů od vás - budete pravděpodobně tam!

Ha! Deranged jsou zase tady. Možná se patří dodat „neúnavní Deranged“. Neodpustím si jednu velmi osobní a nostalgií zavánějící vzpomínku na tuto partu z Hjärup. Slyšel jsem je poprvé na svém úplně prvním CD, které jsem kdy vlastnil - což byl výběr Sometimes...Death Is Better z roku 1994. Zde se prezentovali nevalným songem Hammer Cottered Rectum. Reputaci si napravili na mém cca čtvrtém CD v životě – to už otevírali kompilaci Repulsive Assault (1995) šlehou Black Semen Vengeance ze svého debutu Rated-X (1995). A to byl masakr, který je ve své době vykopnul mnohem mnohem výše, když ne do první ligy, tak alespoň do čekárny před ní. Takže znovushledání s Rikardem Werménem a spol. je velice příjemné a zavání jemnou devadesátkovitou nostalgií.

 

V mezidobí asi dvaceti let se Deranged činili, přestože jsem je ztratil dobrovolně z dohledu a dokonce si namlouval, že jsou již na pravdě boží... Ale opak byl pravdou a diskografie Švédů oplývá spoustou záseků. Jak se jim tedy zadařilo na nejaktuálnějším albu?

 

deranged live

 

Jak začít? Asi tak, že abychom si mohli vychutnat dobré pivo, musíme sem tam okusit a připomenout si Starobrno, abychom ocenili kvalitu dobrého vína, je třeba v životě zkusit i něco z krabice a když chceme sledovat blyštivé světlo hvězd, musí být kolem tma. Jinak řečeno - aby vyniknuly desítky originálních, inovativních a nebo „jen“ vysoce kvalitních deathmetalových kapel, musí za nimi stát i armáda (téměř) bezejmenných dělníků death metalu, kteří tento styl neposunují kompozičně nikam a jejich alba nejsou ani řemeslně (rozuměj zvukově) ošetřena tak, že berou dech. Ale právě toto podhoubí vytváří pilíře scény, mramorové nohy giganta, tedy základy, na kterých se dá dále stavět a které scénu drží. A tohle jsou pro mne Deranged.

 

 

Jejich death metal je brutální, staroškolský, nic nikam neposunující...a proč by vlastně měl být jiný? Oni si jedou to svoje, objíždí zeměkouli se svým regresívním stylem death metalu a šťastní jsou jak oni sami, tak i fans v první řadě. Jejich nešvédsky znějící nářez je kompozičně jednodušší, nerafinovaný, stylově spíše cannibalský než cryptopsí. Design jejich obalů je povětšinou krvavý a texty nebudou dle názvů asi taky moc sluníčkové. Vlastně je vše tak, jak se na extrémní metal patří. Tak proč se mračím a nesázím body v maximálním množství? Inu i přes moje neskrývané sympatie k těmto držákům scény si nemohu namlouvat, že bych poslouchal jejich alba ve větším množství a opakovaně jenom kvůli hudební náplni. A to by nebylo fér...


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky