Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jak chlapec poznal dívku. Ta nejkouzelnější životní situace, do které se mladý člověk může dostat. Potkat někoho blízkého, někoho, kdo mu své sympatie nadšeně opětuje. Už jen to chycení za ruku, první pohled do očí - má neuvěřitelnou sílu. To vzplanutí je víc než vše ostatní. I to však může mít svá úskalí. Třeba prezentovat tohle setkání poněkud výstřednější hudební formou, než bývá běžně obvyklé. Zadušeným bigbítem, v němž je kus punkující rebelie, divoký hardcorový odpad, hromada těžce rozmotatelných kabelů a vysušená zvuková katarze, jenž není láskyplná ani trochu, neboť nasírá a kroutí smysly do ruličky zle kolabující psychiky. Není láska jako láska.

Přesto je Boy Meets Girl vlastně milá deska. Jen se musí zkusit vidět i z jiné stránky, než je ta sonicky hysterická a neurvalá. Někde pod tou změtí noisující mašinérie existuje něco jako hravá povaha, do které se lze zamilovat. Boy Meets Girl je rozhodně vzdorovitá, neposedné mládí reprezentující deska, to ano. Je v tom ta prvotní nezřízenost, divoká kalba a bavení se. Možná i na úkor druhých. Endon jsou blázni v pravém slova smyslu. Tahají za nitky a moc dobře ovládají své rockerství skrze zdánlivě neprostupnou vrstvu šílenství. Mají nadhled a i o něm Boy Meets Girl je. Je ho plná čekárna.

Album je směsí krátkých úderných hardcorových štěků, jimž se vymyká jedna škodná v revíru a tou je skladba Doubts As A Source. Tahle destruktivní noise-doomová tryzna naopak ne a ne skončit. Obaluje se škálou systematických narušení, která svírají její hrdlo, aby pak stejně natáhla bačkory ve jménu věčného pochybování. Pak zkuste třeba předposlední Red Shoes, jak nás tahá za nos, koule a další části těla, protože vlastně vznikla někde na barové stoličce v přítmí zakouřeného klubu. A poslední kapka do hrnku rockové beznaděje, Not For You? Vždyť je to sedmdesátková jízda se zvony a kotletami, akorát v noisecore balení, kdy nebohé zvony hyzdí rozparek a kotlety zapálí drahá polovička, když ji chytne žhavá chvilka milostného žhářství. Podpálíme to tady, miláčku? Jasně že podpálíme!

Heart Shaped Brain je punk jak kráva, ovšem s připočtením zvukově nestabilního prostředí, které takovou Born Again zcela pohlcuje a ničí. Tam se moc hravé mládežnické povahy nenajde, tady se jede na chladně strojový pohon. Love Amnesia je pak asi ta posluchačsky nejvěrnější epizoda celé desky. Jede si to středním tempem a zní víc jak opravdová skladba, než opravdové boží dopuštění. Je to takové elektro rockové pofoukání bolístky na duši. Pro ty otrlejší. I tuhle věc totiž doprovází vyšinuté vokální kreace pana Nagury, který dodává již tak silně abstraktnímu pojetí vztahu chlapce a dívky ještě nemocnější rozměr. Úplně ho vidím jak své tělo propíná jak luk, nepříčetně gestikuluje a své výstavní umění zakončí mokrým kolem v rozkroku a rychlým příjezdem sanitky.

Boy Meets Girl je krátká a suchá verze jinak vřele zpracovávaného tématu. Na dřeň osekaná hardcorová mrda napevno provázaná ruchy a primitivní vzpourou mládí, jenž je povýšena do stavu sonické vřavy. Duchem ale zůstává pořád tou divokou, prořízlou pusou s úsměvem od ucha k uchu. Jaký to rozdíl oproti minulému počinu Through The Mirror, kdy jsem se s Endon setkal poprvé. S honosně všeobjímající noise metalovou praxí na téma extrémního a monstrózního ničení všech hezkých představ. Dodnes jsem ji nerozdýchal, ale určitě jí dám znovu prostor a i na ni vás rád pozvu. Minimálně pro srovnání.

// Ještě malá poznámka k vydání Boy Meets Girl. V Japonsku vyšla deska již v říjnu a k této verzi jsem se dostal i já, protože mi nadšeně podrývá psychiku již několik týdnů. O vydání se postaral label Black Smoker Records. US a UK verze alba je venku sotva pár dní díky Thrill Jockey (15. února).