Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Desolat - Songs of Love in the Age of Anarchy (12" picture disc EP)

DesolatSongs of Love in the Age of Anarchy (12" picture disc EP)

Jirka D.4.6.2021
Zdroj: 12" gramodeska "picture disc" (#bs 20) // promo od kapely
Posloucháno na: Ortofon 2M RED / ProJect XPression III / ProJect Phono Box SE II pre-amp / SONY TA-F 730ES / ELAC FS 247
VERDIKT: Desolat zaujmou víc provedením gramodesky než jejím obsahem.

Ozve-li se vám v 21. století kapela, která se jmenuje Desolat, proletí vám hlavou několik příběhů, z nichž ani jeden bych neoznačil za vhodný mládeži do osmnácti let. Když se k tomu přidá žádost o recenzi aktuální desky s názvem Songs of Love in the Age of Anarchy, začínáte tušit něco o specifickém smyslu pro humor či spiknutí iluminátů. Nechci to nijak zlehčovat, doba není jednoduchá a žádá si netradiční řešení, mezi která bych v tomto případě zařadil i fyzické provedení zmíněné nahrávky.

 

Svým způsobem je ale sympatické, že kapela z Vídně (a tím nemyslím tu malou dědinu na Vysočině) nemá problém poslat gramodesku v hmatatelné podobě, a to i po předchozím varování, že jednak Česká pošta je banda s nevalnou pověstí a jednak že autor budoucí recenze (tedy já) je na tom stejně jako Česká pošta. Mám rád tuhle formu odvahy, kdy do něčeho nasypete hromadu svého času, financí, nadšení a nikdy dopředu nevíte, jestli vám za to všechno nepřiletí jedna štípaná ze směru, odkud jste to vůbec nečekali. Tady je respekt na místě.

 

 

Gramodeska má navzdory jednadvaceti minutám muziky dvanáct palců a obrázek na obou svých stranách - tedy hezky česky řečeno picture disc, který je vložený pouze do průhledného PVC obalu bez jakéhokoliv dalšího tištěného materiálu. Může se to zdát jako málo, nicméně většina důležitých údajů je součástí textové informace uvedené na obrázku B-strany desky a pak je víc než jasné, že vinyl spíš než v polici skončí přibitý na zdi a jakékoliv další haraburdí by se stejně k ničemu nehodilo. I přes krátký hrací čas je album říznuté na 33 RPM, což je trochu škoda, vyšší rychlost by byla ku prospěchu věci a časově by to sedlo. Mimochodem rychlost 45 RPM je gramodesce (bohužel nesprávně) uvedena, z čehož lze odhadovat, že výrobní proces musel být kopec legrace.

 

Pětice skladeb by snesla takové povšechné zařazení k sludge metalu, což je žánr, do kterého se dneska vleze kdeco. Desolat jsou pomalí, místy až valivě pomalí, byť občas příjemně melodičtí. Jsou založeni na mohutné kytaře, která v mixu dominuje společně s hlasem. Je z toho cítit švédský deathmetalový kostitřas (The Bureaucrat), možná by se dalo říct crust, a je z toho cítit hardcore punk, to když Desolat lehce zrychlí a provzdušní (Waste of Life). A taky poctivé řemeslo, což je vždycky berlička pro případ, když kapela zrovna nehýří kreativitou. Což je přesně náš případ. Ze všech skladeb je slyšet standard a dobrý základ, ale žádný přesah, žádná originální myšlenka, za kterou bych neoznačil ani nasamplované, německy namluvené úryvky z jakéhosi rakouského filmu.

 

Vedle toho ale album plyne absolutně přirozeně a snad až na závěrečnou skladbu, která minimálně ve své druhé polovině těžce vaří z vody, je jeho poslech vyloženě pohoda. Fanoušci kapel typu Crowbar můžou zbystřit, protože přesně z tohoto bláta vystrkují prdel hlavu i Desolat a není vůbec od věci čas od času pustit mistry k vodě a zabrousit do podzemí. Přesně tam totiž Desolat patří, což nemyslím vůbec špatně. Pokud jde o zvuk desky, přemýšlím, jak moc to řešit. Picture disc má obecně vyšší hladinu šumu a je to slyšet, v mluvených pasážích hodně. Celkově je zvuk výrazně mohutný, natlakovaný a naprosto v něm neslyším baskytaru, což v důsledku vzbuzuje podezření, jestli baskytarista není trochu dřevo, nebo v době mixu nebyl někde marod. Kytara je naproti tomu roztahovačná jak Rus a je jí všude plno, opravdu PLNO. Je to takový těžkopádný kytarový válec s podpisem Dana Swanö pokud jde o mastering, což je v tomto případě spíš nálepka na efekt než na objektivní pochvalu. Aspoň že ta Česká pošta po cestě nic nezničila.

 

Desolat 12


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky