Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Diespnea - Radici

DiespneaRadici

Monachos28.10.2025
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: pc / mobil
VERDIKT: Radici je odvážné album kapely, která se nebojí převést své divoké fantazie do hudby. Fantazie, které se jako hadi ovíjejí kolem kořenů axis mundi.

Výzkumy ukazují, že přibližně 27 % lidí trpí dušností (italsky diespnea), tj. obtížným dýcháním, které se může projevovat tlakem na hrudi nebo zvýšenou námahou při dýchání. Právě tento poněkud nepříjemný lékařský termín/fyzický pocit si italské duo, které letos vydalo své druhé album, vybralo pro svůj hudební projekt. Název kapely odpovídá jejímu logu, které subjektivně považuji za jedno z nejnápaditějších, jaké jsem v posledních letech viděl. Za neméně povedený považuji i obal jejich aktuálního alba Radici, který příliš neprozrazuje, jakému hudebnímu žánru se tito hoši ze země slunce a mafie věnují. Nebudu vás napínat, je to black metal, konkrétně avantgardní black metal. Je třeba dodat, že se jedná o album, které je poměrně experimentální, ale zároveň přístupné, pokud ovšem nejste ultrakonzervativní fanoušek BM, který považuje jakékoli žánrové odchylky za znesvěcení kultu.


Vraťme se ještě k obalu alba, na kterém jsou vyobrazeny kaktusy rodu Saguar, typické pro pouště Mexika a Arizony. Celé album je prodchnuto mexickými mýty, folklórem a šamanismem, které jsou však pouze metaforou pro hlubší, nadčasová a univerzální témata, která duo Diespnea rozvíjí v průběhu téměř hodinové stopáže alba. Radici je jako meskalinový rituál, který vám buď přinese osvícení, nebo špatný trip, který vám na celý život zjizví mysl. Konkrétněji řečeno, Diespnea na tomto albu nabízí dynamický styl, připomínající legendy jako Dodheimsgard a Ved Buens Ende. Důležitým prvkem přítomným v celém albu jsou rituální, tribalistické prvky, které znějí velmi autenticky a evokativně. Díky tomu je hudba nejen agresivní, ale také kontemplativní a často psychotropní, jako výše zmíněný meskalin.

 

Diespnea band


Důležitou roli hrají perkuse, zvukové textury a prvky elektronické hudby. Musím pochválit vokály, které jsou opravdu rozmanité: od agresivního black metalu po hypnotický a hymnický čistý zpěv, šeptání, démonický smích, extatické výkřiky... . Co se týče blackmetalové vrstvy alba, kluci mi trochu připomněli jinou italskou kapelu, a to Ponte Del Diavolo (Season of Mist vydali loni jejich velmi slušné debutové album). Nejsem velký znalec italské BM scény, ale zdá se mi, že tamní dark/black metalové kapely mají specifický styl hraní, který slyším i na Radici. Na albu se mi líbí, že každá skladba má něco jedinečného. Nebudu popisovat všech osm, ale zmíním alespoň ty, které mě zaujaly nejvíce. Třetí skladba, Vultures, je zvláštní hlavně tím, že končí rapovým refrénem s trip-hopovým doprovodem, který mi vzdáleně připomíná norskou avantgardní kapelu Manes. V Necromanteion mě zaujala silná basová linka a šílená „necro-psycho“ pasáž, ve které „se rozpoutá peklo“. Titulní skladba Radici příjemně překvapí jemným pískáním, další skvělou basovou linkou, náznakem breakcore a šamanským outrem. Předposlední skladba Mescalynia je rituální psychedelická hymna, kde se elektronika a folkové prvky skvěle mísí s blackmetalovým základem.


Líbí se mi také texty, které jsou šité na míru hudbě, a jejich znalost vám pomůže ponořit se hlouběji do světa Radici. Album se introspektivně zabývá tématem kořenů („radici“ znamená v italštině „kořeny“) – nejen ve smyslu původu nebo identity, ale také v metaforickém a duchovním smyslu: jak jsou propojeny s neviditelným podzemním světem, s minulostí, s identitou, s otázkami sebepoznání a ztráty. Líbí se mi také, jak Diespena v textech pracuje s přírodními jevy, které slouží jako metafory pro hlubší filozofické významy (supi, mořští červi, psychedelické rostliny, velryby...). Celkově je Radici odvážné album kapely, která se nebojí převést své divoké fantazie do hudby. Fantazie, které se jako hadi ovíjejí kolem kořenů axis mundi.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 25.11.18 16:10

Ty jo, tak můj oblíbenec Paul Barker vydal nový Lead into Gold... No, vždycky jsem ho měl rád, kromě Ala zásadní člověk v Ministry. Po jeho odchovu 2003 se Ministry zhoršili (dočasně). Starý Lead into gold se mi líbí, stejně tak Paulovo projekt Flowering blight, ale už jsem to neposlouchal léta (zaímco Ministry de fakto denně). Paul byl součást skupiny USSA, což mi nebavilo, slušný songy ale byly na Paulově kolekci Fix this. No a The sun behind the sun? Ještě to nemám až tak naposlouchaný, ale už na začátku mi zarazily poměrně archaický postupy a téměř absence kytary. Deska mi celkově připadá kvalitní, super bubny a baskytara (jak jinak), ale za vysloveně skvělej song považuju jen titulní věc, jinak je to v pohodě, ale nenadchne mě to... V porovnání s poslední deskou MInistry Amerikkkant je Sun behind the sun v jiném stylu, v něčem i lepší, ale celkově horší. Pro mě tím pádem vedou Ministry i bez Paula, protože Al vydal od Paulova odchodu 6 alb Ministry, z nichž by se dala vybrat celá řada výborných songů. Ale co mě v poslední době hodně zajímá, je, že se kluci znovu zkamarádili a plánujou spolu po 15 letech psát novou muziku. Což je už léta můj sen. Al jako hlavní skladatel a Paul jako intelektuál v pozadí, kterej vytváří zajímavý zvuk a přidává do Ministry svým skladatelským vkladem takovou citovější atmosféru. No a jeho baskytara, to nemá konkurenci, hlavně na Filth pig a Dark spoon. Ale jako solitér mě Paul vysloveně nepřesvědčil, taky ten jeho nevýraznej vokál celou desku neutáhne. A ta staře znějící elektronika? Asi by byla v pohodě, kdyby tam bylo ještě něco navíc...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky