Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Dimonsium Chaotic - Labyrinthum Nebulae

Dimonsium ChaoticLabyrinthum Nebulae

Victimer20.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: DIMONSIUM CHAOTIC postoupili ve svých možnostech o pěkný kus vpřed a vytvořili příjmně mrazivou exkurzi po zapomenutých talismanech vesmírného bytí.

Některá setkání jsou nečekaná a o to více příjemná. Mezi taková bych zařadil i to se slovenskými black metalisty DIMONSIUM CHAOTIC. Kapela, ke které jsem přičichl až v posledních týdnech a která mě svým materiálem vrátila o pěkných pár let zpátky, přesněji do let devadesátých, kdy melodické černé umění kvetlo na téměř každé louce temného království. Není nad to si podobné časy připomenout a nechat vdechnout odér oněch okamžiků zpět. To byla má první myšlenka a na základě těchto pochodů jsem také jednal. DIMONSIUM CHAOTIC odkazují svým konáním na etablované soubory tehdejší scény jako jsou Limbonic Art nebo Hecate Enhroned. Tyto dvě stálice vidím k poslední tvorbě slovenské družiny jako nejvíce příbuzné. Ovšem klasiků žánru se dá dosadit určitě více. 

 

Tvrdit ovšem, že naši východní sousedé po tvůrčí stránce nějak strádají, by nebylo na místě. Materiál "Labyrinthum Nebulae" je v rámci možností určitě nadstandartním počinem a žijící si svůj vlastní život. Kapela výrazně pokročila po zvukové stránce, neboť debutové demo "Demoltia Universa" bylo opatřeno skutečným UG zvukem. Oproti garážové produkci je novinka na míle vzdálená a myslím si, že nejsem sám, kdo se domnívá, že právě takto by měl extrémní melodický black metal znít. DIMONSIUM CHAOTIC vydáním novinky zkrátka posunuli svůj výraz o mnoho světelných let dopředu. Kosmické prostory, vkusně atmosférická nálada, rychlé palby melodických kytar, latina, vše potřebné je nastartováno směr tápající konzument. Nepřipraveného, popřípadě delší čas absentujícího (podobně jako já) jedince ve sféře universem obtékaného černokovu, by mohla nahrávka vrhnout až k superlativům, ale pří vší úctě k recenzovaným tomu nakonec tak úplně není. První poslechy byly nastaveny o poznání jinak, než ty další. Fakt, že se jedná o jasný nadprůměr, je ovšem nezpochybnitelný.

 

dimonsium chaotic

 

Libující si ve výše popsaním stylu by tedy měli zbystřit sluch, začít jednat a po "Labyrinthum Nebulae" se začít shánět. Přes jisté neduhy vzniklé vršícími se poslechy, je album pořád schopné konkurence těm povolanějším a nejsem si jist, jestli jsem na území CZ/SK podobně kvalitní (v rámci tvrdého melodic black metalu) vůbec zaregistroval. Líbí se mi jak DIMONSIUM CHAOTIC pracují s jednotlivými motivy, umí vytvořit mystickou auru, stejně jako se nebojí momentálního vyklidněni a umění vyčkat. Celek je sice extrémnějšího ražení, ale není jen bezduchým mlácením s pár údery v klávesnici. Je promyšlenou strukturou skladeb a ty jsou pak velmi poslouchatelné. Některé přechody z ostřejších do relaxačně hozených poloh jsou trochu křečovité, ale slabých míst celkově deska mnoho nepobrala, takže nač je přehnaně zdůrazňovat...? Souboj s "Labyrinthum Nebulae" není něčím nepřekonatelným, natož neschůdným a spokojeny nakonec mohou být obě strany, jak kapela, tak posluchač.

 

Jistě se najdou tací, co budou brblat nad nepůvodností a neobjevností, ale o tom také není celý náš svět a není o tom ani svět DIMONSIUM CHAOTIC. Ten je v posouvání vlastních možností oblíbeného stylu, v překračování dalších překážek a v překonání předchozího opusu. A k tomu po všech stránkách došlo. Moje cesta po krajinách věčnosti s kosmickým prachem ve vousech byla pozitivní a mile nostalgická.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 27.12.16 10:51

Dobře napsaná recenze, sice si myslim, že není zcela objektivní, ale tohle hodnocení si Michael Kocáb zaslouží, protože mi naštval. Měl jsem z alba přesně stejné pocity (ze začátku), ale protože mam Michaela rád, tak jsem to album cca týden intenzivně poslouchal a změnil jsem názor. Hudebně si myslim, že je to nabouchaná progresivní hudba, ale texty jsou strašný a většina vokálů mě irituje. Dále nechápu (přesně jak píše recenzent) opravdu některé zbytečné ingredience alba jako např. 3 minuty! trvající úvod jinak pak výborný skladby chaos. Atd. Myslim, že geniální skladatel se projevuje nejen tím, co na album dá, ale taky tím, co tam nedá. Takhle mi to připadá jako bych poslouchal Beethovenovu Devátou k reklamě na hajzlpapír, nebo jako kdyby někdo na Výkřik od Muncha přimaloval košík velikonočních vajec a králíčka. Ale co s tim? Michael by potřeboval producenta, kterej by ho korigoval, protože tohle už je chronickej problém a spíše se zhoršuje (Zakyslík..., Pražský Výběr 2..., Abstrakt). Deska Aftershocks byla natočena za pár týdnů a protože jsou tam anglický texty a byl jasně danej styl, tak se velmi povedla. Hudební svoboda neznamená, že se dá splácat dohromady spoustu kravin s výbornou hudbou a divit se, že to pak není kladně přijatý....

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky