Recenze: Dimonsium Chaotic - Labyrinthum Nebulae

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

Dimonsium ChaoticLabyrinthum Nebulae

Victimer20.10.2012

Zdroj: mp3 (320 kbps)

Posloucháno na: PC

VERDIKT: DIMONSIUM CHAOTIC postoupili ve svých možnostech o pěkný kus vpřed a vytvořili příjmně mrazivou exkurzi po zapomenutých talismanech vesmírného bytí.

Některá setkání jsou nečekaná a o to více příjemná. Mezi taková bych zařadil i to se slovenskými black metalisty DIMONSIUM CHAOTIC. Kapela, ke které jsem přičichl až v posledních týdnech a která mě svým materiálem vrátila o pěkných pár let zpátky, přesněji do let devadesátých, kdy melodické černé umění kvetlo na téměř každé louce temného království. Není nad to si podobné časy připomenout a nechat vdechnout odér oněch okamžiků zpět. To byla má první myšlenka a na základě těchto pochodů jsem také jednal. DIMONSIUM CHAOTIC odkazují svým konáním na etablované soubory tehdejší scény jako jsou Limbonic Art nebo Hecate Enhroned. Tyto dvě stálice vidím k poslední tvorbě slovenské družiny jako nejvíce příbuzné. Ovšem klasiků žánru se dá dosadit určitě více.

Tvrdit ovšem, že naši východní sousedé po tvůrčí stránce nějak strádají, by nebylo na místě. Materiál "Labyrinthum Nebulae" je v rámci možností určitě nadstandartním počinem a žijící si svůj vlastní život. Kapela výrazně pokročila po zvukové stránce, neboť debutové demo "Demoltia Universa" bylo opatřeno skutečným UG zvukem. Oproti garážové produkci je novinka na míle vzdálená a myslím si, že nejsem sám, kdo se domnívá, že právě takto by měl extrémní melodický black metal znít. DIMONSIUM CHAOTIC vydáním novinky zkrátka posunuli svůj výraz o mnoho světelných let dopředu. Kosmické prostory, vkusně atmosférická nálada, rychlé palby melodických kytar, latina, vše potřebné je nastartováno směr tápající konzument. Nepřipraveného, popřípadě delší čas absentujícího (podobně jako já) jedince ve sféře universem obtékaného černokovu, by mohla nahrávka vrhnout až k superlativům, ale pří vší úctě k recenzovaným tomu nakonec tak úplně není. První poslechy byly nastaveny o poznání jinak, než ty další. Fakt, že se jedná o jasný nadprůměr, je ovšem nezpochybnitelný.

dimonsium chaotic

Libující si ve výše popsaním stylu by tedy měli zbystřit sluch, začít jednat a po "Labyrinthum Nebulae" se začít shánět. Přes jisté neduhy vzniklé vršícími se poslechy, je album pořád schopné konkurence těm povolanějším a nejsem si jist, jestli jsem na území CZ/SK podobně kvalitní (v rámci tvrdého melodic black metalu) vůbec zaregistroval. Líbí se mi jak DIMONSIUM CHAOTIC pracují s jednotlivými motivy, umí vytvořit mystickou auru, stejně jako se nebojí momentálního vyklidněni a umění vyčkat. Celek je sice extrémnějšího ražení, ale není jen bezduchým mlácením s pár údery v klávesnici. Je promyšlenou strukturou skladeb a ty jsou pak velmi poslouchatelné. Některé přechody z ostřejších do relaxačně hozených poloh jsou trochu křečovité, ale slabých míst celkově deska mnoho nepobrala, takže nač je přehnaně zdůrazňovat...? Souboj s "Labyrinthum Nebulae" není něčím nepřekonatelným, natož neschůdným a spokojeny nakonec mohou být obě strany, jak kapela, tak posluchač.

Jistě se najdou tací, co budou brblat nad nepůvodností a neobjevností, ale o tom také není celý náš svět a není o tom ani svět DIMONSIUM CHAOTIC. Ten je v posouvání vlastních možností oblíbeného stylu, v překračování dalších překážek a v překonání předchozího opusu. A k tomu po všech stránkách došlo. Moje cesta po krajinách věčnosti s kosmickým prachem ve vousech byla pozitivní a mile nostalgická.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.