Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
dISHARMONY  - Pendulum

dISHARMONY Pendulum

Victimer19.1.2024
Zdroj: flac / promo od labelu
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Osud určí kyvadlo a spojí všechny pochyby a sny do reality prostorového zvuku Disharmony. Atmosférické elektroniky první jakosti.

Loňské ticho kolem labelu Aliens Production je moje vlastní neschopnost a nové album Disharmony ji konečně prolomilo. Vnitřně jsem byl naladěn na jinou notu, ta atmosféricky elektronická byla na druhé koleji. To se teď ale mění. Dvojice mozků Ryby / Headdreamer je velmi aktivní, zejména Rybyho projekt Triode se za poslední měsíce připomněl hned několikrát. Zajímavé, jak rozdílně na mě práce obou pánů působí. Headdreamerovo děcko mě nikdy moc nebralo, v Rybyho konstrukcích si nacházím víc. Dohromady jsou to ale Disharmony, jedno z největších jmen podzemní elektroniky ze Slovenska. Spojení děsivých a sladkých harmonií, pro které mám slabost a s každým novým dílkem přichází chuť se do něj naplno dostat.


Pendulum vychází dva a půl roku po kladně přijatém a za mě nejlepším albu Disharmony, Resonance. Na něm elektronika Disharmony působí nejdospěleji, její atraktivita je na topu. Dnes je k mání nová porce typického Disharmony rukopisu, dvanáctka kompozic vybarvených do tradičních disharmonických odstínů. Silně atmosférická paleta prostorovosti, do které buší těžké kusy na okraji industrializace a vokál androidů. Čas měří kyvadlo a styl Disharmony zase schopnost dát v jeden celek náladovou éteričnost a tepající hrubost. Pendulum pokračuje v atraktivitě Resonance, rozvíjí dál zvuk, spojuje a vytváří nové možnosti, kam jej posouvat. Je to znovu o emocích, zbořených nadějích, futurismu a krajně příjemnému objetí z míst, kde chuť tančit přeruší kyvadlo podzemí.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/disharmony%20band%2023.jpg


Disharmony zaměstnávají smysly, mozek a už tradičně vyplňují představivost. Jejich sny jsou plné propadů a kruté bolesti. A stejně tak jsou postaveny na zálibě vidět vše z jiné perspektivy. V dobrém i ve zlém. Protiklady vládnou a protiklady byly vždy kořením Disharmony. Na Pendulum mě baví studovat zvuk, jeho proměnující se prostor. Rozsah, amplitudu. Slyšet přitažlivost, která se ztrácí ve studených koridorech a plazí se jako stín v příšeří. Pokud jsem zmínil atraktivitu, Pendulum jí od poslední zastávky ještě přidává. Nové album se poslouchá moc dobře a hledat v něm všechny rozlomené harmonie je vyloženě dobrodružství.


Pendulum je kompaktní nahrávka. Ztmelená sonická výprava do temných zákoutí sci-fi krajiny. Vypichovat jednotlivé zastávky je zavádějící, album si užívám jako celek a společníkem je mi na různých místech. Ta svá svérázná si pak tvoří hudba sama. Disharmony se čím dál více daří do svých typických zvukových modulů přidávat motivy, které to jejich území pořád nafukuje. Dnes je zvuk kapely opravdu výrazný. Neomezuje se na známé postupy, byť je jimi prostoupen, ale bují v něm chuť experimentovat, hledat. Může do sebe absorbovat frekvence sólových projektů obou autorů a pak je definovat zvukem Disharmony. Jako třeba sakrální motiv v Broken paths of souls. A to jsem říkal, že se nevyplatí nic vypichovat. Chyba lávky. Co třeba slovenština v Rotted spinal cord? Taky zní jako protiklad. Jako kus folklóru v orbitálním prostoru.

 


Narostlý a obohacený sound nových Disharmony je hlavním znakem Pendulum. Charakter alba je o tom držet tvář a přitom ji retušovat. Disharmony si svůj sound stráží a neopouští jej, je to jejich výsadní území. Rádi jej ale přetváří. Pendulum je kompozičně ještě dál než Resonance, a poslechy alba stále rostou. V minulosti jsem tento projekt bral víc jako možnost naplnit tvrdou elektroniku atmosféričností, ale jen na lokální úrovni. Což není myšleno nezdvořile, prostě to tak bylo. S Resonance se tento pocit částečně rozplynul a s Pendulum asi definitivně padá. Ta prostorovost ho ubíjí.


Pendulum je hodina temné a náladové syntetiky na úrovni. Se spoustou chytlavých motivů, zvukových vychytávek a vybídnutí k novým příběhům vzniklým na starých základech. Album ukazuje na pomíjivost člověka v nekonečnosti času, který na vše dohlíží. Na naše mizerné existence a kolik promarněnosti jsme za svůj život schopni utratit. Stejně tak ale připomíná, že čas lze využívat smysluplně. A jako smysluplnou bych viděl celou kolekci Pendulum. Její velký rozměr, obsáhlost a sdělení. Disharmony vytáhli svou nejlepší kartu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky