Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
dISHARMONY  - Pendulum

dISHARMONY Pendulum

Victimer19.1.2024
Zdroj: flac / promo od labelu
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Osud určí kyvadlo a spojí všechny pochyby a sny do reality prostorového zvuku Disharmony. Atmosférické elektroniky první jakosti.

Loňské ticho kolem labelu Aliens Production je moje vlastní neschopnost a nové album Disharmony ji konečně prolomilo. Vnitřně jsem byl naladěn na jinou notu, ta atmosféricky elektronická byla na druhé koleji. To se teď ale mění. Dvojice mozků Ryby / Headdreamer je velmi aktivní, zejména Rybyho projekt Triode se za poslední měsíce připomněl hned několikrát. Zajímavé, jak rozdílně na mě práce obou pánů působí. Headdreamerovo děcko mě nikdy moc nebralo, v Rybyho konstrukcích si nacházím víc. Dohromady jsou to ale Disharmony, jedno z největších jmen podzemní elektroniky ze Slovenska. Spojení děsivých a sladkých harmonií, pro které mám slabost a s každým novým dílkem přichází chuť se do něj naplno dostat.


Pendulum vychází dva a půl roku po kladně přijatém a za mě nejlepším albu Disharmony, Resonance. Na něm elektronika Disharmony působí nejdospěleji, její atraktivita je na topu. Dnes je k mání nová porce typického Disharmony rukopisu, dvanáctka kompozic vybarvených do tradičních disharmonických odstínů. Silně atmosférická paleta prostorovosti, do které buší těžké kusy na okraji industrializace a vokál androidů. Čas měří kyvadlo a styl Disharmony zase schopnost dát v jeden celek náladovou éteričnost a tepající hrubost. Pendulum pokračuje v atraktivitě Resonance, rozvíjí dál zvuk, spojuje a vytváří nové možnosti, kam jej posouvat. Je to znovu o emocích, zbořených nadějích, futurismu a krajně příjemnému objetí z míst, kde chuť tančit přeruší kyvadlo podzemí.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/disharmony%20band%2023.jpg


Disharmony zaměstnávají smysly, mozek a už tradičně vyplňují představivost. Jejich sny jsou plné propadů a kruté bolesti. A stejně tak jsou postaveny na zálibě vidět vše z jiné perspektivy. V dobrém i ve zlém. Protiklady vládnou a protiklady byly vždy kořením Disharmony. Na Pendulum mě baví studovat zvuk, jeho proměnující se prostor. Rozsah, amplitudu. Slyšet přitažlivost, která se ztrácí ve studených koridorech a plazí se jako stín v příšeří. Pokud jsem zmínil atraktivitu, Pendulum jí od poslední zastávky ještě přidává. Nové album se poslouchá moc dobře a hledat v něm všechny rozlomené harmonie je vyloženě dobrodružství.


Pendulum je kompaktní nahrávka. Ztmelená sonická výprava do temných zákoutí sci-fi krajiny. Vypichovat jednotlivé zastávky je zavádějící, album si užívám jako celek a společníkem je mi na různých místech. Ta svá svérázná si pak tvoří hudba sama. Disharmony se čím dál více daří do svých typických zvukových modulů přidávat motivy, které to jejich území pořád nafukuje. Dnes je zvuk kapely opravdu výrazný. Neomezuje se na známé postupy, byť je jimi prostoupen, ale bují v něm chuť experimentovat, hledat. Může do sebe absorbovat frekvence sólových projektů obou autorů a pak je definovat zvukem Disharmony. Jako třeba sakrální motiv v Broken paths of souls. A to jsem říkal, že se nevyplatí nic vypichovat. Chyba lávky. Co třeba slovenština v Rotted spinal cord? Taky zní jako protiklad. Jako kus folklóru v orbitálním prostoru.

 


Narostlý a obohacený sound nových Disharmony je hlavním znakem Pendulum. Charakter alba je o tom držet tvář a přitom ji retušovat. Disharmony si svůj sound stráží a neopouští jej, je to jejich výsadní území. Rádi jej ale přetváří. Pendulum je kompozičně ještě dál než Resonance, a poslechy alba stále rostou. V minulosti jsem tento projekt bral víc jako možnost naplnit tvrdou elektroniku atmosféričností, ale jen na lokální úrovni. Což není myšleno nezdvořile, prostě to tak bylo. S Resonance se tento pocit částečně rozplynul a s Pendulum asi definitivně padá. Ta prostorovost ho ubíjí.


Pendulum je hodina temné a náladové syntetiky na úrovni. Se spoustou chytlavých motivů, zvukových vychytávek a vybídnutí k novým příběhům vzniklým na starých základech. Album ukazuje na pomíjivost člověka v nekonečnosti času, který na vše dohlíží. Na naše mizerné existence a kolik promarněnosti jsme za svůj život schopni utratit. Stejně tak ale připomíná, že čas lze využívat smysluplně. A jako smysluplnou bych viděl celou kolekci Pendulum. Její velký rozměr, obsáhlost a sdělení. Disharmony vytáhli svou nejlepší kartu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky