Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Disillusion - Back To Times Of Splendor

DisillusionBack To Times Of Splendor

Ruadek6.10.2012
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: Ipod / Koss Porta Pro
VERDIKT: Jedna z nejlepších death – progressive desek od kapely, kterou doufám ještě čeká velká budoucnost. Zabijácký debut, na kterém je vidět, že kluci měli v té době už deset let společného hraní za sebou.

Progresivní metal zaznamenal v roce 2004 nečekanou věc – neznámá skupina z Lipska vydala neskutečně nabušené album, o kterém se dodnes lze dočíst, že je to doslova killer debut. Já se s Disillusion setkal až v roce 2006, kdy kluci vydali další pecku - Gloria. Album, jaké právě recenzuji, jsem dlouho odkládal, vlastně několik let. Stylově jinde, zvukově bravurní, náročné, emotivní. Dnes mohu říci, že tak úžasné propojení mnoha stylů se dá stěží najít. Zaznívá tu odkaz poslední dekády Emperor, promyšlenost desek Death a dejme tomu trochu Pain Of Salvation či Borknagar. Což, řekněme si upřímně, není zrovna málo. Back To Times Of Splendor je promyšlená záležitost od prvního úderu bicích až po závěr alba.

 


 

 

Jak zvláštní, epický to pocit, co se rozlévá do uší v začátku alba. Krystalicky čistý, hutný zvuk produkce, vyhrávky a melodie. Disillusion to hustí do posluchače od první chvíle a vyloženě sypačkových pasáží je povícero už na startu. Syrový nářez, ve kterém ale celek působí velice promyšleně, ruku v ruce s výbornou instrumentální zručností všech členů. ... And The Mirror Cracked naznačí, co můžeme očekávat, blýskne se výborným refrénem a má velice chytlavý úvodní riff. Spolu s Fall ale zjistíme, že tvorba Disillusion není jen noze na pedálu...

 

Vyzdvihuji páně Vurtexe za jeho zpěv, který se pouští do mnoha kejklí, podporován občasnými efekty, které se pak především na dalším albu dostávají ke slovu možná až příliš. V této písni už nedominuje pouze proplétání chytlavých riffů, ale je tu daleko více aranží, tempo zvolní, je ke slyšení poprvé i akustika. Ale skladba nečeká dlouho, spěchá, vokální linky se násobí. Alone I Stand In Fires má napjatou atmosféru, je úderná a rychlá, správně uřvaná a opět nečekaně melodická snad v každé vyhrávce. Končíme piánem a začínáme houslemi, v další titulní Back To Times Of Splendor.

 


 

 

Bezmála patnáctiminutová nádhera, která neztrácí ani na chvíli dech a je narvaná k prasknutí zajímavými nápady. Opět slyšíme akustiku, klávesy, Vurtoxův zpěv mi zvdáleně připomene ICS Vortexe, podoba pseudonimů možná není až tak čistě náhodná. A Day By The Lake příjemně zvolní, pohltí atmosférou, vygraduje do příjemně nahuštěné jízdy a zpět se ozve až v její polovině. Končíme sedmnáctiminutovou náloží (mimochodem dvě skladby dotýkající se stopáže patnácti minut na debutním albu je též odvážný kousek) The Sleep Of Restless Hours napěchovanou riffy k prasknutí a opět tím vším, čím Disisllusion disponují. Vurtox předvádí, že je lepší zpěvák, než by se na pozdější Glorii mohlo zdát. Zde musím zmínit i to, že tento pán krom textů a zpěvu zvládl i kytaru, basu a klávesy. Album bylo nahráno ve trojici, vše pod hlavičkou Metal Blade Records.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky