Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Disillusion - Back To Times Of Splendor

DisillusionBack To Times Of Splendor

Ruadek6.10.2012
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: Ipod / Koss Porta Pro
VERDIKT: Jedna z nejlepších death – progressive desek od kapely, kterou doufám ještě čeká velká budoucnost. Zabijácký debut, na kterém je vidět, že kluci měli v té době už deset let společného hraní za sebou.

Progresivní metal zaznamenal v roce 2004 nečekanou věc – neznámá skupina z Lipska vydala neskutečně nabušené album, o kterém se dodnes lze dočíst, že je to doslova killer debut. Já se s Disillusion setkal až v roce 2006, kdy kluci vydali další pecku - Gloria. Album, jaké právě recenzuji, jsem dlouho odkládal, vlastně několik let. Stylově jinde, zvukově bravurní, náročné, emotivní. Dnes mohu říci, že tak úžasné propojení mnoha stylů se dá stěží najít. Zaznívá tu odkaz poslední dekády Emperor, promyšlenost desek Death a dejme tomu trochu Pain Of Salvation či Borknagar. Což, řekněme si upřímně, není zrovna málo. Back To Times Of Splendor je promyšlená záležitost od prvního úderu bicích až po závěr alba.

 


 

 

Jak zvláštní, epický to pocit, co se rozlévá do uší v začátku alba. Krystalicky čistý, hutný zvuk produkce, vyhrávky a melodie. Disillusion to hustí do posluchače od první chvíle a vyloženě sypačkových pasáží je povícero už na startu. Syrový nářez, ve kterém ale celek působí velice promyšleně, ruku v ruce s výbornou instrumentální zručností všech členů. ... And The Mirror Cracked naznačí, co můžeme očekávat, blýskne se výborným refrénem a má velice chytlavý úvodní riff. Spolu s Fall ale zjistíme, že tvorba Disillusion není jen noze na pedálu...

 

Vyzdvihuji páně Vurtexe za jeho zpěv, který se pouští do mnoha kejklí, podporován občasnými efekty, které se pak především na dalším albu dostávají ke slovu možná až příliš. V této písni už nedominuje pouze proplétání chytlavých riffů, ale je tu daleko více aranží, tempo zvolní, je ke slyšení poprvé i akustika. Ale skladba nečeká dlouho, spěchá, vokální linky se násobí. Alone I Stand In Fires má napjatou atmosféru, je úderná a rychlá, správně uřvaná a opět nečekaně melodická snad v každé vyhrávce. Končíme piánem a začínáme houslemi, v další titulní Back To Times Of Splendor.

 


 

 

Bezmála patnáctiminutová nádhera, která neztrácí ani na chvíli dech a je narvaná k prasknutí zajímavými nápady. Opět slyšíme akustiku, klávesy, Vurtoxův zpěv mi zvdáleně připomene ICS Vortexe, podoba pseudonimů možná není až tak čistě náhodná. A Day By The Lake příjemně zvolní, pohltí atmosférou, vygraduje do příjemně nahuštěné jízdy a zpět se ozve až v její polovině. Končíme sedmnáctiminutovou náloží (mimochodem dvě skladby dotýkající se stopáže patnácti minut na debutním albu je též odvážný kousek) The Sleep Of Restless Hours napěchovanou riffy k prasknutí a opět tím vším, čím Disisllusion disponují. Vurtox předvádí, že je lepší zpěvák, než by se na pozdější Glorii mohlo zdát. Zde musím zmínit i to, že tento pán krom textů a zpěvu zvládl i kytaru, basu a klávesy. Album bylo nahráno ve trojici, vše pod hlavičkou Metal Blade Records.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky