Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Divine Heresy  - Bringer of Plagues

Divine Heresy Bringer of Plagues

Michal Z9.9.2009
Zdroj: CD (promo)
Posloucháno na: Sony CDP-315; Technics SA-EX140; Beyerdynamic DT770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Album spoléhající na produkci, učebnicově pokulhává skladatelsky, nenabízí žádný moment překvapení. Akademicky slabý klon domoviny Cazarese – Fear Factory.

Můj milý Dino. Děkuji ti za další blyštivý dárek. Už mě prosím další neposílej, podobných mám už dost. Stručné a výstižné navedení, kudy se budu ubírati při líčení pocitů z nové (druhé) placky formace Divine Heresy, sdružené kolem Dina Cazarese, jenž si své ostruhy vysloužil za činy v domovských Fear Factory. Dino nyní v duchu, více pruhů, více… obsluhuje osmi strunnou milenku…. Bude to stačit?

 

Fear Factory je sousloví, které se neustále vynořuje při potápění se do mohutných hloubek alba „Bringer Of Plagues“. Úvod alba dává ihned signál, kudy se bude vše ubírat a žádný poctivý „faktorista“ nebude mít problém s čitelností jednotlivých songů. Spíše bude trpět. Rád bych si užíval vycizelovaný mohutný zvuk, kterému je nutno vytknout přemrštěné bicí, které do pozadí zatlačují práci Cazarese. Je ovšem pravda, že Dino toho zase tolik nepředvádí, aby dominoval na podstavci. Pouhé recitování z vlastních knih mi zdaleka nepostačuje a urputná snaha podobat se své mateřské kapele, zabíjí celou snahu bez naděje na odvetu.

 

Divine Heresy - „Facebreaker“

 

Nový zpěvák Travis Neal vládne solidním hlasem a jeho variabilita je slušná. Ale ať už to je zpěv, nebo rejstřík bicích, vše se stále úzkoprse drží toho, co už dávno vyprodukovali Fear Factory (FF), nebo se to tomu okatě podobá. Po první skladbě není nutno poslouchat dále, bude už jen přežvýkávána a rozebrána a její komponenty jsou použity do staveb následujících. Snad jediná inovace je roubování metalcoru k melodickým líbivějším skladbám („Darkness Embedded“). Vrtkavý rytmus bicích s mohutnými dvojkopákovými palbami je často až strojově nudný, chladný a po čase je nepříjemný. Ve FF podobné figury byly zapasovány do míst, jejichž atmosféra smrděla chladným industriálem. Divine Heresy jsou jen samoúčelné hraní pro efekt. Necítím z hudby hloubku, jen slušné řemeslo vyleštěné k dokonalosti chirurgického nástroje.

 

Trocha naděje mi doutná při industriálně načuchnuté mršině „Anarchaos“, kterou je možno vynést na vrchol alba, je celkově temnější, uvěřitelnější a bicí nepůsobí tak nelidsky. Kytarové podladěné motivy drhnoucí dno stupnice, ve mně vyvolávají dávné vzpomínky na Panteru a jejich skladbu „I´m Broken“. Druhým silnějším článkem chatrného řetízku je úvodní song „Facebreaker“ se zajímavou neotřelou krkolomnou kytarovou linkou. Komplet písní působí prázdně a zbytečně, pod úchvatnou slupkou se nachází neživý organismus, jehož orgány nepodléhají evoluci, ale klonování.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky