Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Djevel - Tanker som rir natten

DjevelTanker som rir natten

Victimer24.9.2021
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / mykovýpravy
VERDIKT: Ďáblovo sdružení je v roce 2021 výpravné, melodické a nejvíc uhlazené. Přesto pořád s kopytem místo nohy a se špínou za nehty.

První setkání s novinkou Djevel mě docela zaskočilo. Jsou to opravdu oni? Vždyť nás i přes jistou variabilitu sekýrovali s o poznání větší vervou. Místy to byl fakt chlív, dokonalá ledovka. Dnes je to trochu jinak, kapela vsadila na klidnější vyznění, své si řeknou i čisté vokály, zima v jejich skladbách ovšem nadále zůstává. Chvilku jsem si s tím lámal hlavu, jestli takové Djevel vůbec chci, ale pak jsem se rozhodl to nechat vyhnít. Buď si zvyknu, nebo ne, a nakonec jde vždycky jenom o jedno - líbí / nelíbí. Já s novinkou problém nemám, jen se na konci zeptám, jestli to stačí...?


Tyhle severské rarachy už jsme u nás dvakrát proklepli a průvodcem byl vždy redakční kolega Garmfrost. Agilní formace ale dál plive pěkně od plic jedno album za druhým a ani jedno není zklamáním, natož propadákem. Poté, co na předchozí dvě desky Blant svarte graner a Ormer til armer, maane til hode nedošlo, se vracíme s povídáním na téma na jaře vydané novinky Tanker som rir natten. Djevel tentokrát hrají na melodičtější strunu sebe sama, oslavují půlnoční samotu v epickém a přístupnějším módu. Pořád jsou to ale ti špatní, nablízku smečce vyjících vlků, nízkým pudům a oslavě úplňku. Nové album je něco jako noční výprava, nebezpečná ale krásná. Je v tom kus magie noci, znovu je to syrové a mrazivé a na cestu nám svítí skrze stromy je ten měsíc. Je kosa, ale hrdost a vášeň jdoucí z nových skladeb umí zahřát.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/djevel%2021.jpg


Když jsem výše mluvil o vlcích, novinka Djevel není vůbec daleko od slavného debutu Ulver, od Bergtatt. Klidně připomene i staré Borknagar nebo Satyricon... Na poměry Djevel jde totiž o velmi klidnou, až uhlazenou desku. Dokonce dojde i na čistě folkovou (titulní) skladbu. Akustická mezihra se ozve ale i v dalších částech alba, namátkou ve druhé a závěrečné písni. Ve skutečnosti jde ale o to, jak si zachovat prašivého ducha, noční zhýralost a zle vyvrácené bělmo i za těchto okolností. A přitom nechat tyhle přednosti vzadu na sedadle vozíku, který řídí epické srdce a slova vypravěče. Je to on, kdo má podrážky od popela, ale taky přehled a dar o všem barvitě povídat.


Jinak je to poctivost. Stará severská škola a album (vlastně jakékoliv z dílny Djevel) jde použít k poslechu tehdy, když hlava zatouží po pořádné porci silného norského black metalu. Je zachována primitivní stavba songů, nedočkáme se žádných okrasných zlepšováků. Nejsme někde v arboretu, ale uprostřed lesa. Prsty zebou a když je třeba zatopit, člověk si prostě musí zajít pro dřevo. Zajímavé je sledovat, jak si Djevel poradili s tím být více při smyslech a nechat vyniknout melodie. Mám za to, že zrovna ty, které jsou ke slyšení ve druhé Maanen skal være mine øine... a v páté Naar maanen formørker solen i en dødelig dans... jsou hodně povedené. Chytlavé, na Djevel překvapivé, ale rozhodně působivé.


Nedá se však říci, že by mě album takto bralo po celou svou hrací dobu. To zase prrr... Djevel se zpomalili a někdy se vkrade dojem, že když není zrovna po ruce nějaký výraznější motiv, tak sice nechávají nahlédnout pod pokličku své zimní směsi, ale zároveň se nic zvláštního neděje. Nakonec mi z toho vychází solidní deska, ze které si na zadek nesednu, ale kterou si pustím kdykoliv si vzpomenu na Djevel a budu vědět, že nemám chuť slyšet nekompromisní ledárnu. Jinak je to taky ideální deska k houbaření, pokud zrovna nechcete poslouchat už trochu protivné ticho lesa a ty houby taky jaksi nerostou a víte, že tam strávíte o hodinu víc času, než bylo původně v plánu. Zazlobit si v uších s epiky Djevel pak není úplně od věci.

 


Poslední slova na závěr? Za mě velmi slušná nahrávka, která nepřináší nic nového, ale ukazuje Djevel v jiném úhlu pohledu. Ono to zjemnění soundu stejně nechá viset ve vzduchu jednu jedinou, ale podstatnou otázku. Jestli by nás právě Djevel neměli víc držet pod krkem a pořádně tlačit palce na hrdlo? Asi jo, asi měli. Na druhou stranu, svou špinavou duši si zachovali, nezaprodali ji. A je možná jedno, za který konec ji zrovna berou. Komu to přijde příliš jemné a neuzná samotnou kvalitu songů, ten se bude muset obrátit někam do časů Saa raa og kald, to je album pravé surové severské zimy. Dnes je to jiný příběh.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Garmfrost / 26.9.21 19:46odpovědět

Mě aktuální, více pocitová tvář Djevel naopak sedí hodně. Tajemnou noční zlobu plnou přízraků a děsů z jejich desky cítím pořád. Dobrá deska!

Corvus / 26.9.21 9:40odpovědět

Došlo taktéž ke změně na postu vokálu a basy: Mannevonda vystřídal Kvitrim. Ten ale drtí tlustý struny hned v 6 kapelách najednou :-) Tak snad u Djevel vydrží...

Victimer / 26.9.21 12:18odpovědět

Jasně, hlavní věc. Špatně, že v recenzi není. Díky.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky