Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Dödsrit - Spirit Crusher

DödsritSpirit Crusher

Symptom30.11.2018
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 / Beyerdynamic DT 770 PRO 32 Ohm
VERDIKT: Spirit Crusher umně prolíná minulost s přítomností, ale také nápaditost s všedností a bude jen na vás, čeho v desce spatříte nejvíc.

Novinku od Dödsrit si liju do hlavy horem dolem už nějaký čas a stále nevím, na čem jsem. Bavil jsem se? Ano. Dostal jsem přímý zásah? Ne. Doporučil bych desku Spirit Crusher? Asi jo. Věc se má tak, že Christoffer Öster dal zelenou black metalu a crustu a tyto dva žánry dovedně kombinuje do kompaktně znějícího celku. Samozřejmě nejde o bezprecedentní počin, tuhle cestičku prošlapává bezpočet jiných kapel. Je to odhodlání za notami, co dává čtveřici skladeb sílu obstát ve zkoušce kvality.

 

Příznivcům klasického black metalu zazní neurvalý zvuk kytar. Syrovostí připomene některé skandinávské cirkulárky, ale do plných Dödsrit nejdou. Naproti tomu vyznavači nových forem ocení pestrost a tah na branku. Na můj vkus paličky až příliš často lítají vzduchem v rytmu d-beatu, který ve mně nikdy pořádně nezakořenil a veselice tohoto druhu mě nechávají zcela chladným. Zaostříme-li na zadoomanější pasáže, tak některé sice ještě nedosahují ideální zralosti, ale jedno je jisté – Christoffer Öster určitě dostává pokyny shora a umí tyto mentální obrazy velmi přesvědčivě přetavit do not.

 

Za mě je to titulní skladba Spirit Crusher, která aspiruje na nejpovedenější dílek skládanky. Kdo má trpělivost na poslech patnáctiminutových songů, bude odměněn intenzivní výměnou energie a dobře zvládnutou transformací žánrů. Jednička Aura odvádí podobnou službu. Tradiční neduh sólových projektů, kdy je úroveň interpretace některého z nástrojů slabší a táhne celek ke dnu, se Dödsrit vyhýbá. Bicí jsou vnímavé ke kytarovým výpadům a menší hravost v detailu vyvažují těžkotonážním přístupem. Kytary zbytečně netechnizují a pomocí melodií cílí spíše na posluchačovo podvědomí než rozum, kterému se líbí komplikovanost. O vokální doprovod se stará trojice hlasů a skřek v první skladbě mi matně připomíná páně Nattramna (byť do naprosté shody chybí ještě trocha animozity navrch).

 

Říká se, že ukázaná platí a příklad desky Spirit Crusher je toho jasným důkazem. Tato precizní nahrávka o celkové stopáži pětačtyřicet minut vychází na americkém labelu Prosthetic Records, který pod svými křídly má formace tvrdšího ražení a zvučná jména od 1349 po Septic Flesh. Kvalitu desky mohu demonstrovat jen na svém osobním pocitu, který je stručně řečeno dobrý a trochu mi ho kazí pouze výše zmíněné crustové tancovačky. Objektivně vzato se jim však nedá nic moc vytknout a komu se trefí do noty, ten si bude pochvalovat, jak dobře do toho Dödsrit šlapou.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky