Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Donarhall - Helvegr

DonarhallHelvegr

Bhut15.10.2020
Zdroj: CD //promo od Satanath Records
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Instrumentální black, co klade důraz na naléhavost atmosféry. Výsledek je takový polovičatý, ačkoliv ty příjemné pocity při poslechu přece jen převládají. Jen by to chtělo některé momenty více rozvinout, či dotáhnout.

Evžen Kohl je člověk mnoha tváří. Za jeho uměleckým pseudonymem Gnev lze v patřičných archiváliích vyhledat solidní řádku kapel a projektů, kde u většiny má v kolonce zásluhy zapsáno prosté „everything“. Nebudu předstírat, že jeho kroky sleduji, protože jsem se k jeho tvorbě dostal skutečně poprvé až nyní s albem Helvegr, které vyšlo pod logem Donarhall.

 

Kapelu Donarhall lze vídat na scéně od roku 2016 a zmíněná deska je již pátou dlouhohrající nahrávkou, z čehož lze vydedukovat, že autor má myšlenek, nápadů a zápalu na rozdávání. Zvláště když přihlédneme k podobné aktivitě u řady dalších projektů. Zda smekat klobouk dolů nebo se dát na útěk, je věc hodna podrobné studie kompletního materiálu, na což nemám vyhrazenou vskutku žádnou kapacitu. Proto se dojmy v recenzi budou odpichovat čistě jen od alba Helvegr.

 

Rozhodnutí tvořit svou hudbu ryze instrumentálním způsobem je solidní výzva. Od umělce se očekává řemeslná zdatnost a určitá originalita. Když pak přičteme, že se bude jednat o black metal ... jsou to nároky vskutku vysoké. Alespoň moje ucho by v takto nastavených podmínkách rádo slyšelo stoprocentně naplněný prostor, který nebude polevovat v atmosféře a bude skutečně bavit od začátku do konce. Helvegr tyto směrnice splňuje tak na půl.

 

 

Časové rozvržení je v pořádku a musím říct, že jde o zlatou střední cestu. Jednoslovné názvy moc o tématu nenapoví, ale díky absenci zpěvu (čili i textů) je to nakonec stejně asi jedno. Blackmetalové riffy jsou nosnou konstrukcí všech skladeb. Tu se jeví opravdu chytlavě a zajímavě, jinde jde o prázdné věty. Lze vycítit i stopové množství doomu, a to zejména ve chvílích, kdy nahrávka uklidní rozjeté kolotoče a začne být tajuplnější. V jistý moment jsem si vzpomněl až na náladu Tiamat. Byl to sice drobný záblesk (čtvrtá věc Heimr, od chvíle, kdy se přidají všechny nástroje po dobu několika vteřin), ale vytrhl mě z fádního rozpoložení. A takové momenty jsou mi sympatické, protože právě tehdy začínám desku soustředěněji vnímat.

 

Na druhou stranu jisté zaujetí upřít nelze. Není to špatný kousek, co by se vyloženě ztrácel. Má své jasné a silné momenty, třeba závěrečná Liflat vydrží být zajímavá po celých svých šest minut. Ale je pravdou, že s poslední skladbou už si člověk tak nějak navykne na nastolená pravidla. Vidím v tom silný potenciál, který by zaručeně stál ještě o chvíli šperkování. Black metal sám o sobě je velmi pestrý styl a když se mu dodá správná energie, může si i jeho atmosféra perfektně vystačit bez hrdelních kreací. Na této cestě Donarhall kráčí, ale příliš rychle. Vysvětlení se vlastně nabízí samo – neštěpit své nápady v miliardu skladeb pro milion kapel, ale plně využívat a zkoumat ty dobré a funkční nápady. Dát tomu čas. Vždyť přece doba, kdy kapely musely každý rok vydávat desku, aby se o nich vědělo, už jsou pryč. Nicméně pokud prahnete po zádumčivém black metalu v zajímavé instrumentální poloze, Donarhall se jeví jako dobrý společník. Neurazí, nenaštve, ale bohužel ani nepřinese žádné na zadek posazující poslechy.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky