Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Downfall Of Nur - Umbras De Barbagia

Downfall Of NurUmbras De Barbagia

Bhut30.4.2015
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3
VERDIKT: I v takové zemi, jakou je Argentina, může vzniknout zcela strhující atmosferický black metal. Neváhejte, zkuste!

Asi ne všichni drží v povědomí pradávnou civilizaci, kterou dnes nazýváme Nuragskou. Však se jednalo o entity žijící prakticky jen na Sardinii. Je proto vcelku zajímavé, že se něčím takovým zabývá kapela z daleké Argentiny, která už svým názvem odkazuje na tuto prastarou linii – Downfall Of Nur. Výraz kapela je ovšem trochu zavádějící, protože se jedná o oblíbenou black metalovou metodu – one man projekt. A tím se dostávám vlastně i k žánru, kterým je tedy black metal, tentokrát s podporou folklorních nástrojů. Však není divu, když lyrická oblast čerpá právě z kultury dávných Nuragů. A aby byl úvod kompletní, doplním už jen název aktuální nahrávky: Umbras De Barbagia.


Nedivil bych se, kdyby ustálený žánrový příslib folk black metalu zapříčinil u některých jedinců pokřivení obličeje. I já jsem z podobných hudebních oblastí jaksi vyrostl a nerochním se v nich tolik sveřepě jako kdysi. Ale jisté je, že Argentinská příslušnost dává tušit jistou netradičnost a chmurně vyobrazený (mimochodem perfektní) obal zase vylučuje skotačivé folk-veselí. A je tomu skutečně tak, neboť už samotný začátek desky rozeznívá záznam hustého deště s bouří v zádech. Pravda, trochu otřepaný postup, jak navodit příslušný stav mysli, zato uchopený za správný konec. Pak následuje jen posmutnělé drnkání kytary, které je takovým ústředním motivem celé desky. Právě tento motiv bude pravděpodobně to nejzřetelnější, co si budete po dohrání alba pamatovat.


Následuje trojice songů s časovým vymezením 17, 9 a 14 minut, čili vcelku rozmáchlé kompoziční snažení se. To samo o sobě netrpí neduhem nedonošence a během své dlouhé hrací doby dokáže příjemně překvapovat, měnit nálady, zbarvení a další atributy. Songy jsou pestré, ale zároveň patřičně semknuté hranicí žánru, která v daných uličkách dává jasně najevo svou příslušnost. Takže klasických blackmetalových výjezdů je zde dostatek a abych řekl pravdu, rozhodně nejde o bezúčelnou rychtu, ale o vkusný a dostatečně melodicky vyspělý kus. Prvek folku se odráží v použitých nástrojích, kde zejména dudy (snad?), či flétna mají svá pevná místa. Ze začátku mi tyto aranže trochu dráždily, ale po x-tém poslechu se vše obrátilo a příslušné pasáže si teď bez lidových nástrojů nedokážu ani představit.

 


Kapitola sama pro sebe je závěrečná, titulní píseň. Začíná vlastně stejně jako intro, jen následně dojde ke kýženému rozjetí. Tuhle věc mám z celé desky absolutně nejraději, neb během svých deseti minut vytváří nádherný trailer k albu a jde o stylové zakončení ve všech ohledech velmi povedené nahrávky. Jak vidno, i v takové zemi, jakou je Argentina, může vzniknout zcela strhující materiál. Neváhejte, zkuste!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jarl / 4.5.15 17:22odpovědět

Nadpis mě nadchl k poslechu, ale to je hrozná nuda a průměr teda. Nebrat.

Bodin / 30.4.15 20:08odpovědět

Po přečtení recenze jsem to prubnul. Žel mě to oslovilo velice málo.

Victimer / 30.4.15 19:03odpovědět

U mě dobrý. Nebo aspoň nadějný.

Ruadek / 30.4.15 9:05odpovědět

Zajímavé dílo, z mé strany podstatně lepší než minulá deska. Nemohu si pomoci, ale vynechat blackové jízdy, sedlo by mi to ještě víc :-) 70%

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky