Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jedním z majitelů nového CD libereckých hlasatelů Drom jsem se stal vlastně jen pár dní po jeho vydání. Stalo se tak díky poštovní doručovatelce, jež záhy s výrazem plným nedůvěry zmizela z prostoru předbytové chodbičky. Já zase zmizel v útrobách bytu s rukou napřaženou k prvnímu přehrání. Recenze na Hectop vychází až dnes, nikoliv v přijatelnějším termínu pod taktovkou mrtvého Innocence. Je to tak lepší, chtěl tomu osud a jsem tomu rád, neboť čas poslechu CD jen prospěl.

Osud také chtěl, aby se protentokrát čerpalo z odkazu ukrajinského anarchisty Nestora Machna, což je připomenuto úryvky v bookletu nahrávky, mimo jiné z knihy Historie machnovského hnutí. Tak jako jsem se v recenzi na debut I loučil se slovy o nadějných zítřcích a potenciálu, mohu dnes s klidnou hlavou pronést, že se pomalu ale jistě naplňují. Chlapci dali v letních měsících vzniknout čtyřpísňové kolekci, jež se bez pár minut laškovně otírá o třičtvrtěhodinovou stopáž a zejména posunuje tvář kapely o úroveň výš.

Skladby ukryté pod zajímavý obal autora Petra Havla jsou jedním slovem plné. Plné emocí, melancholie, beznaděje i očekávání. Podařilo se dát dohromady promyšlenou a vygradovanou sbírku, která drží posluchače v neustálém napětí. Burácivé rockerství pohání extrémní vokál, na jehož polohu jsem si už dávno zvykl a myslím, že Charlie jej tentokrát více naorientoval k hudbě samotné a nezní až tak odtažitě jako v minulosti. Samotná hudba je pak směsí motivů prolévajících své nitro v lehce podmračené náladě se vzteklými výpady. I tak mi ovšem album jako celek nejvíce evokuje cílený koncept, kde jako dominantní vidím melancholii, ne neklid či trhaně tlumenou agresivitu. Hectop je zvukovou kaskádou, kde se jednotlivé momenty znovu připomínají a mění se v jiné. Ani jednou jsem nezkusil přeskočit jedním trackem druhý a ani se k tomu nechystám. Hectop se musí nechat pustit, plynout a následovat jej.

Jednička spolu se svým mladickým posláním nesla několik "ale", ovšem nyní jsem o síle alba skutečně přesvědčen. Drom se vyplatilo hledět spolu se svou tvorbou dopředu a podařilo se vytvořit velmi kreativní celek, který bych se za asistence pomalu hasnoucí sezóny nebál označit jako jeden z nejpůsobivějších v našem kraji od Šumavy po Těšín. Musím přiznat, že onen koncept a téma pohánějící Drom v tvorbě, jsem hlouběji nestudoval a liboval si jen v muzice. Drom jsou stejně jako kruhem z ohně a oceli zároveň hrobem z ledu a kamení. Přesně jak zní tituly písní, jež rámují Hectop z obou stran. Tohle se mi k popsání pocitů, co mi kolují tělem vyloženě hodí. Vítám kapelu mezi dospělé a je okouzlující, jak lehce se z období beďárů a mutování dostali. Ačkoliv se v připomenutích rolnického hnutí dá vystopovat pár zbloudilých postupů, které bych oželel, je poněkud pošetilé se jimi teď zabývat. Vidím to dobře. Vidím krok vpřed jako Drom!