Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Drom / Tengri - Ur (split)

Drom / TengriUr (split)

Jirka D.20.8.2020
Zdroj: červeno-černá, žíhaná, transparentní 12" gramodeska (# MGR-24367) // promo od vydavatele
Posloucháno na: Ortofon 2M RED / ProJect XPression III / ProJect Phono Box SE II pre-amp / SONY TA-F 730ES / BOWERS & WILKINS 705 S1
VERDIKT: Důstojné vinylové splitko dvou kapel, které k sobě mají blíž, než by se na první poslech mohlo zdát.

Pokud je mi na vydavatelství MetalGate něco sympatické, tak odvaha pustit se do projektů, které by se při znalosti běžného edičního portfolia zdály lehce mimo mísu. Pro mě byla vždy tahle značka především o domácích metalových kapelách takového lepšího průměru a to, jakým způsobem se v poslední době vydávané tituly z tohoto ranku obohacují o knihy nebo právě vinyly ne úplně typických metalových souborů, je pro mě známkou toho, že vydavatelství žije. Pionýry tohoto formátu byli v roce 2018 právě Drom, a to společně s Blues For The Redsun, což zachytil snad každý, kdo sleduje buďto MetalGate, nebo zmíněné kapely, nebo prostě podzemní českou scénu jako celek - přehlédnout to nešlo.

 

Drom & Tengri

 

Jak moc byla tahle spolupráce pro všechny zúčastněné zajímavá a úspěšná, lze samozřejmě jen spekulovat, ale to, že po dvou letech se objevuje podobně laděný titul tentokrát s pražskou kapelou Tengri, by mohlo leccos napovídat. Nepřekvapuje ani fakt, že Drom se o polovinu desky opět dělí rovným dílem s někým dalším, ostatně stačí jeden pohled do jejich diskografie, aby si každý spočítal, že split nahrávek má tahle liberecká parta víc než klasických řadovek. O dost. Z nich jako výbornou zajímavost doporučuju sedmipalec s BBYB (ZDE), který patří stejně jako výše zmíněný split a vynikající řadovka Tady bůh není! (ZDE) do nejplodnějšího roku kapely 2018. Naopak split s Moro Moro Land patří do kategorie povinného, ale nepříliš povedeného studijního materiálu, i když ke cti domácího týmu lze většinu problémů najít na straně ruských soudruhů.

 

Aktuálně tedy spojení pražsko-liberecké, ke kterému se schylovalo prý strašně dlouho, takže nadšení minimálně na straně Tengri je zcela zjevné (rozhovor máte TADY). Jejich strana nahrávky je stranou spíše rockovější (chcete-li post-rockovější) a částečně i lehce retrospektivní, protože dvě obsažené a obě více jak sedmiminutové skladby jsou staršího data, byť v novém znění. Mezi jednoznačné přednosti patří zapojení smyčců, první drobné zkušenosti s vokálem a slušná práce s atmosférou a emocemi. Mezi slabá místa pak především fakt, že podobné muziky byla už nahrána velká spousta a najít vlastní výraz nebo nějaké jasně identifikovatelné znamení jdoucí k duhu pouze Tengri je docela obtížné. Kapela se celkem úspěšně vyhýbá nějaké jednoduché kompoziční šabloně a její strana připomíná různě rychle tekoucí vodní proud, kdy v intenzivních pasážích všechno dává smysl a trochu připomíná třeba Esazlesa, a v těch pomalejších se bohužel celkem pospává a přešlapuje (například závěr první skladby). Po pravdě nebýt houslí, dojem by byl méně jak poloviční. Pokud něco vyloženě bolí, je to zvuk. Nijak neřeším to, že je dělaný na koleně, nato vlastně dopadl docela dobře a ten dřevní otisk mu svědčí. Problém je ten, že je strašně natlakovaný a do uší vysloveně bolí. Poslech na sluchátka jen na vlastní nebezpečí.

 

 

Strana Drom je podobně hlasitá, taky bolí, ale oproti kolegům Tengri působí uhlazeněji a čistěji. První, co mě na poslechu aktuálních skladeb Drom zaujalo, byla brutalita některých pasáží (čtvrtá minuta úvodního kousku a dál). Hodně mi to připomnělo Neurosis - drsné kytary, intenzivní bubnování, dunivá basa a řev, dohromady pocit, že na vás všechno padá, řítí se a není kam se schovat. Je v tom velká intenzita, možná velká beznaděj, hromada emocí a takový stísněný, nepříjemný pocit. Ten ostatně přetrvává až do druhé, bezejmenné skladby (něco na ten způsob), která by mi naprosto stačila v čistě instrumentální podobě, třeba jako takové intermezzo mezi první a třetí položkou tracklistu. Ono se to má tak, že já tyhle řeči moc nemám rád ... s obecnou platností, což pro žánr, kde Drom působí, je docela evergreen. Nějak z nich nikdy nejsem chytrý, cítím jakousi intelektuální hloubku, ale zároveň mi něco říká, že ta hloubka je vlastně jen černá díra. A protože je černá, působí tajemně a dává možnosti ji interpretovat všelijak (jen ne tak, že je to prostě díra).

 

Je proto jen dobře, že z téhle mezihry si Drom odnáší nikoliv řeči, ale především výbornou atmosféru (skvělá práce se samply), kterou poctivě rozvíjí v následné skladbě Potomci vědění. Pokud jsem v úvodním kousku měl pocity jak u Neurosis, tak v téhle věci mi všude vyčuhují Cult of Luna, což po pravdě je kapela, kterou z Drom cítím dlouhodobě. Potomci vědění se hodně blíží tomu, co tihle švédští bohové předvedli na albu Vertikal (2013), byť třeba střední část mi přijde lehce roztáhlá a v závěru si už říkám, že zkrátit by téhle skladbě určitě prospělo. Ale proč ne, i přesto jsou dojmy po dohrání této strany splitu silné, nebudu předstírat opak.

 

 

Na závěr něco málo poznámek k edici na vinylu, která je moc pěkná. Postupem času jsem si zvykl na grafiku obalu, protože - upřímně - ta hromádka klestí mě nejdřív docela vyděsila. No. Vnitřní prostor gatefold obalu dopadl o poznání lépe, vložený inlay na transparetním červeném papíru je frajeřinka, která se nevidí často. A žíhaná červeno-černá deska zrovna tak, byť to píšu s vědomím toho, že nejlepší barva pro vinyl je jednoznačně černá. Celkově bych řekl velmi fajné splitko, kterých u nás doma nevychází dvacet ročně, takže buďme za něj rádi. Pokud potřebujete přidělit body, tak 55 % / 70 % v pořadí, v jakém jdou jednotlivé odstavce.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky