Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Drudkh - Eternal Turn Of The Wheel

DrudkhEternal Turn Of The Wheel

Victimer4.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Jsem rád, že jsem se díky Drudkh dostal zpět do míst, odkud jsem za doprovodu jejich znamenité hudby čerpal spoustu obrazotvornosti a ducha původních obyčejů.

Hned při pohledu na název zatím posledního díla Drudkh jsem pocítil jisté sympatické zachvění. Eternal Turn Of The Wheel byla přece jednou ze skladeb z jejich devět let starého debutu Forgotten Legends. A pokud bych si měl jen díky tomu slibovat pokus o návrat k časům minulým a vybodnutím se na postupné kulacení ostrých hran, jsem jednoznačně pro každou špatnost. Tahle příležitost se zkrátka neodmítá.

 

Ignorovat kapelu, která se již léta řadí mezi to nejlepší vzešlé z ukrajinských polesí by byla věčná škoda. Stejně jako věčný běh jednoho roku, na něž se Drudkh na svém posledním albu zaměřili a jehož proměny a opakující se pouť se snažili hudebně zachytit. Jedna ze zásadních post sovětských kapitol blackmetalového obrození, mající na kontě plno záslužných alb, neustala ve svém snažení ani během letošního konce zimy. Album Eternal Turn Of The Wheel je tak už nějaký půlrok venku, ale to nic nemění na jeho stálosti a poměrné čerstvosti.

 

Jak velí název desky, tak se chlapci činí i v jednotlivých skladbách alba. Ve jménu zasvěcení proměnám sezóny je rozděleno do čtyř částí (nepočítaje introdukci) na jarní, letní, podzimní a zimní sběr na sebe navazujících ročních období. Jednotlivé kapitoly jsou dokonce zastoupeny přímo danými měsíci v roce, takže se dočkáme přírodních manévrů v období března, srpna, října či prosince. Drudkh tyto etapy věčného sledu proměn samozřejmě zvou honosněji, ale než na jejich předlouhé drmolení se raděj omezme na podstatné. Vedle jistě zajímavého konceptu, ke kterému kapela přistoupila skutečně příkladně, jde zejména o hudbu samotnou.

 

A na tomto místě jsem rád za jistý druh návratu v čase. Drudkh posledních dvou alb jsem viděl jako zvolňující, melancholickou partu, která vede své kroky k větší přijatelnosti, ale styl této chůze nebyl daleko od vratkého kulhání. Neříkám, že šlo přímo o bezkrevná díla, ale mnoho strhujícího sebou nepobrala. Spíš jsem kapelu začal vnímat jako jemně uvadající těleso, které se pomalu, ale jistě ukládá do roviny, která mu není úplně vlastní. S tím je ovšem minimálně ve společnosti Eternal Turn Of The Wheel na necelých čtyřicet minut konec. Ukrajinští patrioti se znovu více upnuli k ofenzívě, navrátili se k divoce znějícímu black metalu, bohatému na atmosféru a navození nezkaženosti dalekých lesů na východ od našeho území. Tento přístup jim vyhovuje mnohem více, jsou v něm jednoduše uvěřitelnější, důraznější a je znát, že ví, jak se v černých vodách nespoutané přírody pohybovat.

 

Klidný vánek a nudou zavánějící melancholie jsou rázem ty tam. Novinka skvěle kvapí, člověk se ani nenaděje a už je tady prosinec a jeho vánice na samotný závěr alba. Jeho stejnosměr je dán stylem tvoření Drudkh, kde bych nespatřoval negativum v podobně ložených písních, neboť to je naopak doménou spolku a znakem jejich originální produkce. Tahle kapela je zatraceně rozpoznatelná a odpoutána od kterékoliv další. Navíc se jí opětovně daří navodit onu podmračenou naturální náladu, ve které jsou k mání jak silné ukrajinské poryvy, lesní čisté potoky, křik dravců, tak všeobjímající neklid a záměrné tajemno. Drudkh sice nenavazují na svůj zásadní výtvor, za který je mnohými považován opus Autumn Aurora, ale přesto jde o příjemnou změnu k lepšímu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky