Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Drutty - Doba kameňa

DruttyDoba kameňa

Bhut1.2.2020
Zdroj: LP
Posloucháno na: Denon DRA-625, Denon Quartz DP-23F, Grundig Box 660a
VERDIKT: Divný black? Inu, proč ne. Ono je to totiž celé divné... prostě je to něco, s čím si běžný smrtelník tak nějak neví rady a tak buď vysype hromadu kategorizujících výrazů, nebo to souhrnně vystihne slovíčkem divný. V každém případě je to originální a neskutečně chytlavé. Doba kameňa je tu, radujme se.

Kopřivnice není jen město, ze kterého vzešla slavná Tatra, v patrnosti by měl našinec mít i nějakou tu muzikální hladinu a právě proto si zapište jméno Drutty. Ale správně by vám už tohle jméno nemělo být cizí, neboť jejich minulá nahrávka příjemně zarachotila éterem. Album Nečetla? To by sis ale měla přečíst, přineslo hned několik zajímavých hudebních prolnutí, ve kterých nové album Doba kameňa směle pokračuje.

 

Drutty jsou především pevně nohama na zemi a zároveň mají rádi důstojnost. Alespoň tak si vysvětluji fakt, že deska vyšla na vinylu v limitovaném počtu sta kusů. Ale hlavně mají šikovnej smysl pro prolínání zdánlivě vzdálenejch zákoutí. To by jinak totiž nemohl vzniknout ten podivnej mix svéráznýho metalu s industrialem i avantgardou. To je tak, když dáte dohromady Godflesh, Ministry, Mansona a spoustu dalších jmen, která coby inspirace přinesla byť jen malý střípek do výsledné koláže. Respektive bych měl napsat drobeček do koláče, neboť jedna z roztodivných škatulek, která se kolem hudebního usměrňování kapely motá, je i položka gastro. Kdo jste pochopil minulou nahrávku, tak asi netřeba vysvětlovat více. Ostatně žánr, který je hezky popsán na přiložené vizitce elpíčka, je experimental, black, ambient, noise, vejskání, rachocání, nějaký ty světýlka. Pokud jste do teď tápali, tak vězte, že Drutty jsou kapelou s laskavým humorem.

 

 

Kolotočář Eda roztáčí první minuty gramofonové reprodukce a jak se tak svět otáčí, jde z toho až hlava kolem. Ne však v muzice, jelikož ta je celkem pevně zasazena do hutnějších nálad a kytarová práce se snaží jít s opravdu těžkými riffy na světlo dní. Jenže tahle muzika je světloplachá, dobře jí dělá přítmí a vyloženě veselých tónů se zde nedočkáte. Žádné hopsavé skotačení a kotrmelce na barevné louce s kostičkami (pamatujete na edukační sondu do dětských duší jménem Kostičky na ČT? Tak tohle tu není). Dobrým kontrastem je čistý vokál s jednoduchým, přesto patřičně úderným frázováním do jakéhosi sludgem čpícího industrialu. Jde o to, že ačkoliv v kapele vyloženě není osoba obsluhující výhradně elektronická hejblata, tak doplňkové hostování se efektů ujalo bez výhrad skvěle. Hned je ta duchna pestřejší, ačkoliv i tak se drží zemitého rázu skladeb. Katapultem do dálav nezměrných prostor jsou pak dlouhé táhlé vokály zastupující především refrény. Jaký to výtečný střet hutné kytarové, snad blackové mohutnosti s odlehčující povznášející a uvolňující energií. Vedle toho tu jsou pochopitelně skladby opatřené hrubším vokálem, aby ta nezbednost vytryskla ve větší míře a aby se posluchač přestal blbě tlemit a pochopil, že to co právě dává do uší, není jen bizarní metal, ale taky bizarně vážný metal.

 

Možná to na vás působí úsměvně a možná to taky vezmete se vší vážností pevně, ale jisté je, že v klidu to vaše vnímání rozhodně nenechá. A to je bod, který je třeba podtrhnout a náležitě zvýraznit. Drutty totiž mají originální zvuk, jedinečný rukopis a především svůj vlastní tzv. xicht. A to je aspekt, který si osobně na kapele vážím a cením, neboť vlastní a neotřelý výraz je něco, co oddaný posluchač vždy velice rád uvítá. Doba kameňa však skrývá ještě jeden triumf, kterým je závěrečný cover na kapelu Přítel Belial, která má sídlo v témže městě, o kterém jsme si v úvodu letmo řekli, že tam Loprais jezdí častěji než k rodině. Jde o skladbu Slavonia, která se malilinko odlišuje od těch ostatních, avšak její drobné vybočení skvěle pozvedává charakter alba a jeho vlastní závěr tak příjemně vygraduje. Nejen že má velmi chytlavé melodie, ale i podmanivé chorály, které mi kontext skladby podtrhly tlustým zvýrazňovačem. Neznám originál a proto nemohu stanovit míru odklonu původní verze od té drátovní (druty = dráty, hantec lašska víme?), ale osobně mám rád celou řadu coververzí mnohem více než jejich originály.

 

 

Nejednou se jistě setkáte s označením kapely, jako té, co hraje divný black. Inu, proč ne. Ono je to totiž celé divné a je jedno jestli to bude divný black, divný industrial nebo divný noise. Prostě je to něco, s čím si běžný smrtelník tak nějak neví rady a tak buď vysype hromadu kategorizujících perel, nebo to souhrnně vystihne slovíčkem divný, alternativní, avantgardní… V každém případě je to originální a svérázné a neskutečně chytlavé. Doba kameňa je tu, radujme se.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

ten metalista / 1.2.20 10:16odpovědět

Přítel Belial Slavonia originál: https://www.youtube.com/watch?v=Cq39N9-RypY

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky