Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Dysangelium (GER) - Exxekratus (EP)

Dysangelium (GER)Exxekratus (EP)

Garmfrost25.2.2025
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Exxekratus v diskografii Dysangelium stojí plně samostatně a plnohodnotně.

Němečtí blackers Dysangelium se od prvního dema Exordium vykazují jasným rukopisem. Svým počinům od dema až po aktuální EP Exxektratus dodávají punc jedinečnosti, díky které je jasně identifikovatelný. Jedním z faktorů může být prakticky neměnná sestava. To samozřejmě nic neznamená. Jsou smečky, které spolu hrají třicet let, a styl mění desku od desky. Abych se v tom dál nemotal, přiznejme Dysangelium jak se říká – dar od bohů. Basák Cruor je v kapele pár let, na tvůrčí chemii evidentně vliv nemá, ale nedá se říct, že by styl v ničem neobohacoval. Basa není ve skladbách Exxekratus pouze doplňkovou ozdobou, ale to ve svém vyprávění předbíhám…

 

dysangelium

 

Pět let studiové pauzy není při pohledu na diskografii pro Dysangelium nic výjimečného. Řekneme si, že čtyři skladby za takovou dobu jsou nic moc. Podotýkám, že Exxekratus je sice EP, ale dlouhé bezmála dvacet minut. Exxekratus se od předchozí Death Leading zdánlivě neliší. Jak jsem psal, rukopis je daný. Skladby jsou však ošetřeny důraznější produkcí, jsou poněkud extrémnější a konkrétnější. Jsou přímočaré a správným způsobem divoké. Jedovaté kytary se proplétají v rafinovaných propletencích. Líbí se mi prostorové bicí, obdivuju místy až punkový vliv. Šílené jsou uřvané vokály nejen hlavního vokalisty Sektarista 0, ale také doprovodného ukřičence, bubeníka A.N.L.

 

Albu dominují dva manifesty – úvodní Of the Burning Throne a třetí Whispering Knives. Obzvláště první jmenovaná umí zaseknout drápy do nebohé mysli řádnou silou. Svůj naturel podává posluchači jako řádnou facku. Občasné zpomalení rychlým pasážím dodává na pružnosti. Whispering Knives se zpočátku plazí a v mlhách ztrácí, ale po chvíli se vrací k mrskání nepřipraveného vnímání. Trachea je zdivočelou kruťárnou na duši. To nejhorší nakonec. Skladba Delirious Transcendence byla složena pro Thánatos Áskesis, ale pro potřeby délky vinylu se tam nedostala. Nyní však přišel její čas. Je hmatatelně odlišná. Po všech stranách pochmurnější, ale také méně detailní song uhrančivě čarující zlé vize.

 

Extrémní styl Exxekratus a Dysangelium samotných není bezhlavým bordelem. Instrumentální i tvůrčí zdatnost a hlavně tvůrčí dobrý vkus ovládá strohost a jasně řečenou brutalitu. Dysangelium podřizují své skladby nervnímu vypětí. Jsou palčivě naléhavé. Můžete do sytosti vychutnávat chytlavé nápady a hrubiánskou náladu, která ve vás může vyvolat pěknou obludu. Podle dostupných informací je Exxekratus předzvěstí třetího dlouhohrajícího alba. Jásejme tedy, volejme hurá, zatím si ale užívejme výborného minidíla Exxekratus, které stojí v diskografii Dysangelium plně samostatně a plnohodnotně.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 25.11.18 16:10

Ty jo, tak můj oblíbenec Paul Barker vydal nový Lead into Gold... No, vždycky jsem ho měl rád, kromě Ala zásadní člověk v Ministry. Po jeho odchovu 2003 se Ministry zhoršili (dočasně). Starý Lead into gold se mi líbí, stejně tak Paulovo projekt Flowering blight, ale už jsem to neposlouchal léta (zaímco Ministry de fakto denně). Paul byl součást skupiny USSA, což mi nebavilo, slušný songy ale byly na Paulově kolekci Fix this. No a The sun behind the sun? Ještě to nemám až tak naposlouchaný, ale už na začátku mi zarazily poměrně archaický postupy a téměř absence kytary. Deska mi celkově připadá kvalitní, super bubny a baskytara (jak jinak), ale za vysloveně skvělej song považuju jen titulní věc, jinak je to v pohodě, ale nenadchne mě to... V porovnání s poslední deskou MInistry Amerikkkant je Sun behind the sun v jiném stylu, v něčem i lepší, ale celkově horší. Pro mě tím pádem vedou Ministry i bez Paula, protože Al vydal od Paulova odchodu 6 alb Ministry, z nichž by se dala vybrat celá řada výborných songů. Ale co mě v poslední době hodně zajímá, je, že se kluci znovu zkamarádili a plánujou spolu po 15 letech psát novou muziku. Což je už léta můj sen. Al jako hlavní skladatel a Paul jako intelektuál v pozadí, kterej vytváří zajímavý zvuk a přidává do Ministry svým skladatelským vkladem takovou citovější atmosféru. No a jeho baskytara, to nemá konkurenci, hlavně na Filth pig a Dark spoon. Ale jako solitér mě Paul vysloveně nepřesvědčil, taky ten jeho nevýraznej vokál celou desku neutáhne. A ta staře znějící elektronika? Asi by byla v pohodě, kdyby tam bylo ještě něco navíc...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky