Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
E-L-R - Mænad

E-L-RMænad

Victimer5.12.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Mysteriózní a hypnoticky zastřený debut kapely, jenž umí uspořádat vnitřní bordel na téma top letošních nahrávek zas o trochu jinak.

Důkaz o vydání alba Mænad jsem původně směřoval do našich Nedělních poslechů, kterým trochu dochází dech, ale pak mi to přišlo líto. Tak ambiciózně znějící nahrávka si zaslouží důstojnější prostor, než pár základních dat do kocovinou ztrápeného nedělního rána. Tedy nic proti Nedělním poslechům, mám je i ranní těžkou hlavu pořád rád... K Mænad jsem se dostal poměrně náhodně a neočekávaně (jak už to bývá) a časem jsme se provázali tak pevně, že s opětovnými poslechy momentálně nejde přestat (což se taky stává). Za první deskou stojí trojčlenná sestava a před rokem vydané demo In Splendour & Sedation, předzvěst a varování v jednom.


Nazývat dnes už poměrně nesmlouvavě orientovanou škatulkou post-metal tvorbu, o kterou se snaží debutující trio E-L-R, je poměrně zavádějící. Je v tom určitě víc, než valivé riffy vycházející z pustiny, aby stejnou pustinu proměnily v prach. A řádně tak dbaly na očekávané apokalyptické konání, které by je jasně definovalo. E-L-R ovšem boří jen v jednom z ohledů. Jindy naopak staví, rozlétají se v další, životem zalité prostory a nebo tiše schouleni meditují. Je v tom kus lesní romantiky, šamanství, kus duchovního světa a experimentování s výlety do dalekých krajů, kam je normálně těžké se dostat. A je v tom taky kus potřebného podivínství.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/elr%20band.jpg


A hlavně je v tom otevřenost a vnímání hudby z více aspektů. E-L-R se dali na dlouhé výpravné skladby. Hypnotické, ležící v oparu a pak z něj vycházející na světlo. Jako spoře oděná dáma s loučí na obalu desky. Ani ta nevyšla z příšeří lesa jen tak sama od sebe. E-L-R jsou atmosféričtí vypravěči, trpěliví a oddaní temným věcem mezi nebem, podzemím a zemí. Baví mě ta mystika a schopnost alba zaměstnat hlavu. Ta gradace, která celou dobu pulsuje někde pod povrchem, aby ve správný čas bouchla jak saze a ze špitání nad kotlíkem najednou byla vřava jedovatých slov. Máme k dispozici mužský i ženský vokál, efekty, ostré riffy, výbuchy emocí i ve tmě opřený psychedelický opar. Máme k dispozici prostor k pohybu a hýbeme se v něm.


Všechny povrchní věci časem vyšumí a zmizí v prázdnu. Nebude to však případ E-L-R. Ti mezi povrchní kapely nepatří, na to jsou příliš důkladní a přesvědčení. Stane se, že se občas ztratí z dohledu, možná nedopatřením, možná vlastním tápáním, ale nikdy ne na dlouho. Pak se vrátí a snaží se probudit tam, kde už to usíná. E-L-R hrají pozdně večerní post-doom, se zaklínadly a opředený tajemstvím. Ty světelené šipky mířící z lesa k obloze a k břehu oceánu patří jim. Dá se podle nich dojít až k místu, kde leží dalekohled a podivný váček s ještě podivnějším obsahem. Když přijdete až k nim, zjistíte, že jsou to ty louče vynášené z lesa. Jedna za druhou, v různých směrech. Nechal jsem se zlákat a vyšel jsem podle nich, nešlo odolat.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Konnie / 5.12.19 9:05odpovědět

Je to úžasný. A recenze jedna báseň :-) Díky. Je vidět, že autor to má fakt pod kůží a ví, o čem píše...

Victimer / 5.12.19 23:21odpovědět

Taky díky.

corvus / 5.12.19 8:26odpovědět

uf, tak toto je fakt pecka.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky