Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
E-L-R - Mænad

E-L-RMænad

Victimer5.12.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Mysteriózní a hypnoticky zastřený debut kapely, jenž umí uspořádat vnitřní bordel na téma top letošních nahrávek zas o trochu jinak.

Důkaz o vydání alba Mænad jsem původně směřoval do našich Nedělních poslechů, kterým trochu dochází dech, ale pak mi to přišlo líto. Tak ambiciózně znějící nahrávka si zaslouží důstojnější prostor, než pár základních dat do kocovinou ztrápeného nedělního rána. Tedy nic proti Nedělním poslechům, mám je i ranní těžkou hlavu pořád rád... K Mænad jsem se dostal poměrně náhodně a neočekávaně (jak už to bývá) a časem jsme se provázali tak pevně, že s opětovnými poslechy momentálně nejde přestat (což se taky stává). Za první deskou stojí trojčlenná sestava a před rokem vydané demo In Splendour & Sedation, předzvěst a varování v jednom.


Nazývat dnes už poměrně nesmlouvavě orientovanou škatulkou post-metal tvorbu, o kterou se snaží debutující trio E-L-R, je poměrně zavádějící. Je v tom určitě víc, než valivé riffy vycházející z pustiny, aby stejnou pustinu proměnily v prach. A řádně tak dbaly na očekávané apokalyptické konání, které by je jasně definovalo. E-L-R ovšem boří jen v jednom z ohledů. Jindy naopak staví, rozlétají se v další, životem zalité prostory a nebo tiše schouleni meditují. Je v tom kus lesní romantiky, šamanství, kus duchovního světa a experimentování s výlety do dalekých krajů, kam je normálně těžké se dostat. A je v tom taky kus potřebného podivínství.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/elr%20band.jpg


A hlavně je v tom otevřenost a vnímání hudby z více aspektů. E-L-R se dali na dlouhé výpravné skladby. Hypnotické, ležící v oparu a pak z něj vycházející na světlo. Jako spoře oděná dáma s loučí na obalu desky. Ani ta nevyšla z příšeří lesa jen tak sama od sebe. E-L-R jsou atmosféričtí vypravěči, trpěliví a oddaní temným věcem mezi nebem, podzemím a zemí. Baví mě ta mystika a schopnost alba zaměstnat hlavu. Ta gradace, která celou dobu pulsuje někde pod povrchem, aby ve správný čas bouchla jak saze a ze špitání nad kotlíkem najednou byla vřava jedovatých slov. Máme k dispozici mužský i ženský vokál, efekty, ostré riffy, výbuchy emocí i ve tmě opřený psychedelický opar. Máme k dispozici prostor k pohybu a hýbeme se v něm.


Všechny povrchní věci časem vyšumí a zmizí v prázdnu. Nebude to však případ E-L-R. Ti mezi povrchní kapely nepatří, na to jsou příliš důkladní a přesvědčení. Stane se, že se občas ztratí z dohledu, možná nedopatřením, možná vlastním tápáním, ale nikdy ne na dlouho. Pak se vrátí a snaží se probudit tam, kde už to usíná. E-L-R hrají pozdně večerní post-doom, se zaklínadly a opředený tajemstvím. Ty světelené šipky mířící z lesa k obloze a k břehu oceánu patří jim. Dá se podle nich dojít až k místu, kde leží dalekohled a podivný váček s ještě podivnějším obsahem. Když přijdete až k nim, zjistíte, že jsou to ty louče vynášené z lesa. Jedna za druhou, v různých směrech. Nechal jsem se zlákat a vyšel jsem podle nich, nešlo odolat.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Konnie / 5.12.19 9:05odpovědět

Je to úžasný. A recenze jedna báseň :-) Díky. Je vidět, že autor to má fakt pod kůží a ví, o čem píše...

Victimer / 5.12.19 23:21odpovědět

Taky díky.

corvus / 5.12.19 8:26odpovědět

uf, tak toto je fakt pecka.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky