Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Důkaz o vydání alba Mænad jsem původně směřoval do našich Nedělních poslechů, kterým trochu dochází dech, ale pak mi to přišlo líto. Tak ambiciózně znějící nahrávka si zaslouží důstojnější prostor, než pár základních dat do kocovinou ztrápeného nedělního rána. Tedy nic proti Nedělním poslechům, mám je i ranní těžkou hlavu pořád rád... K Mænad jsem se dostal poměrně náhodně a neočekávaně (jak už to bývá) a časem jsme se provázali tak pevně, že s opětovnými poslechy momentálně nejde přestat (což se taky stává). Za první deskou stojí trojčlenná sestava a před rokem vydané demo In Splendour & Sedation, předzvěst a varování v jednom.

Nazývat dnes už poměrně nesmlouvavě orientovanou škatulkou post-metal tvorbu, o kterou se snaží debutující trio E-L-R, je poměrně zavádějící. Je v tom určitě víc, než valivé riffy vycházející z pustiny, aby stejnou pustinu proměnily v prach. A řádně tak dbaly na očekávané apokalyptické konání, které by je jasně definovalo. E-L-R ovšem boří jen v jednom z ohledů. Jindy naopak staví, rozlétají se v další, životem zalité prostory a nebo tiše schouleni meditují. Je v tom kus lesní romantiky, šamanství, kus duchovního světa a experimentování s výlety do dalekých krajů, kam je normálně těžké se dostat. A je v tom taky kus potřebného podivínství.

A hlavně je v tom otevřenost a vnímání hudby z více aspektů. E-L-R se dali na dlouhé výpravné skladby. Hypnotické, ležící v oparu a pak z něj vycházející na světlo. Jako spoře oděná dáma s loučí na obalu desky. Ani ta nevyšla z příšeří lesa jen tak sama od sebe. E-L-R jsou atmosféričtí vypravěči, trpěliví a oddaní temným věcem mezi nebem, podzemím a zemí. Baví mě ta mystika a schopnost alba zaměstnat hlavu. Ta gradace, která celou dobu pulsuje někde pod povrchem, aby ve správný čas bouchla jak saze a ze špitání nad kotlíkem najednou byla vřava jedovatých slov. Máme k dispozici mužský i ženský vokál, efekty, ostré riffy, výbuchy emocí i ve tmě opřený psychedelický opar. Máme k dispozici prostor k pohybu a hýbeme se v něm.

Všechny povrchní věci časem vyšumí a zmizí v prázdnu. Nebude to však případ E-L-R. Ti mezi povrchní kapely nepatří, na to jsou příliš důkladní a přesvědčení. Stane se, že se občas ztratí z dohledu, možná nedopatřením, možná vlastním tápáním, ale nikdy ne na dlouho. Pak se vrátí a snaží se probudit tam, kde už to usíná. E-L-R hrají pozdně večerní post-doom, se zaklínadly a opředený tajemstvím. Ty světelené šipky mířící z lesa k obloze a k břehu oceánu patří jim. Dá se podle nich dojít až k místu, kde leží dalekohled a podivný váček s ještě podivnějším obsahem. Když přijdete až k nim, zjistíte, že jsou to ty louče vynášené z lesa. Jedna za druhou, v různých směrech. Nechal jsem se zlákat a vyšel jsem podle nich, nešlo odolat.