Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí
Echolot - Volva

EcholotVolva

Jirka D.3.10.2017
Zdroj: CD v papírové pošetce // promo od vydavatele
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82 // PC / Beyerdynamic DT 770 PRO 250 ohm
VERDIKT: Rocková psychedelie zase trochu jinak, s nádechem jiných žánrů, patinou starých časů a malou porcí osobitosti.

Echolot je švýcarské trio fungující čtyři roky a současná deska Volva je jejich albem číslo dvě. Skoro to vypadá tak, jako by Echolot tlačili na pilu až zbytečně silně, ale paradoxně v jejich hudbě to ani zdaleka neplatí. Hrají pomalu. Jejich muzika je sice rock, ale rock tažený k psychedelii a s poměrně silným, téměř až doomovým fundamentem.  V zaslaných materiálech se sice píše ještě cosi o stoneru a progresivitě, ale tomu raději moc nevěřte.

 

Docela dobře si vzpomínám na první poslech, který proběhl někde na dálnici mezi Vyškovem a Ostravou a zanechal ve mě docela zmatený pocit jakéhosi neujasněného hudebního výrazu. Nějak jsem tomu nerozuměl, i když je mi jasné, že přistupovat k hudbě rozumově je blbost. Šlo pouze o to vyměnit okolnosti a naladit se trochu jinak. Prostě nespěchat. Stejně tak jako nespěchají Echolot, tak podobným způsobem je potřeba přistoupit k poslechu jejich hudby.

 

Echolot band

 

Album obsahuje čtyři skladby a dosahuje pětapadesáti minut. Ano, je to nepoměr, ale není to nuda anebo přestřelené ambice. Ani jedno. Echolot dobře vědí, jak ukrajovat čas, jak vést skladbu vpřed, jak ji lehce gradovat či rozpouštět v kytarové mlhovině. Echolot jsou hodně instrumentální, určitě už někdy poslouchali My Sleeping Karma, asi i Pink Floyd, a třeba i Black Sabbath, a ze všeho míchají docela dobře poslouchatelný koktejl.

 

Na tomhle triu se mi líbí i jejich přístup ke zpěvu, kterého na albu není moc a který není ani tak zpěvem, jako spíš hlasem doplňujícím nástrojovou sekci. Není na tom nic originálního, určitě už jste něco podobného někdy slyšeli, ale i tak má jejich podání svůj smysl a vnitřní sílu. Minimálně v třetí skladbě určitě.

 

Přes všechny dobré dojmy ale uchopit nějak komplexně tuhle desku moc nejde a všechno se nese více méně v rovině osobního prožitku než nějakých objektivních pravd. Už jen třeba tím, že v muzice Echolot je slyšet spousta vlivů a převzatých věcí (což je objektivně chucpe), ale subjektivně mi to vůbec (nebo téměř vůbec) nevadí a vlastně to jde tak nějak mimo mě. Proč? Vlastně ani nevím. Je nutné odpovídat? Volva si prostě bere z toho, co hudební svět nabízí, balí to do vlastního obalu a na nic víc si vlastně nehraje. Je to divný, ale tentokrát s tím nemám problém.

 

Echolot - Volva CD


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Sarapis / 21.2.18 8:27

Machine Head nesleduji a už je to dlouho, co jsem naposledy slyšel Burn My Eyes, ale na tom nezáleží. Chci se vyjádřit ke stopáži. Copak by Nuclear Blast mohl mít tak krásné 2LP edice a úžasné limitky a prodávat je za 25, potažmo 66,66 eur, kdyby mělo album třeba jen 40 minut? Dřív kapely osekávaly nahraný materiál, aby se to vešlo na vinyl, dneska se to natahuje na dva, i když na to kapely ty nápady ani nemají. Machine Head stejně jako jiní musí generovat minuty, aby se uživili a nemuseli někam do fabriky, takže jim nezbývá než ředit. Lidi to spolknou, ve vlaku přes Spotify stejně žádné umění nepotřebujou a sběratelé jsou rádi za každý gram asfaltu navíc:)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky