Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Kapela platící za zarputilé bojovníky je zpět se svým korábem starodávných metalových báchorek. Protřelí válečníci EINHERJER, které nezlomila ani tvůrčí pauza v období mezi roky 2004 - 2008, jsou tu znovu s námi, aby zopakovali svůj hrdinný návrat formou druhého alba po znovuzrození. Ten původní comeback se odehrál v roce 2011 a slyšel na jméno "Norrøn". Akt návratu proběhl ve vší honosnosti, neboť nahrávka se pyšnila rozmáchle epickým naturelem a čišela z ní snaha ukázat velké věci. A mám pocit, že se to opravdu povedlo. EINHERJER byli plni sil, byl z nich cítit hlad po muzice, a to se do výsledné podoby tři roky starého alba promítlo.

Čas pokročil, ale ani dnes nemají EINHERJER v plánu opustit vydobyté pozice a dál hrdě spílají svým nepřátelům. Nakonec se ukazuje, že onen návrat nebyl jen prázdným gestem a trojhlavý vikingský drak má pořád co sdělit. Oproti "Norrøn" působí novinka skromněji. Důraz je kladen na poctivě metalovou školu, epika a hymnická povznesenost zůstala zachována, ale rozmáchlost je ta tam. Není však pravda, že by kapela zněla nějak chudě, či dokonce neadekvátně. Kdo zapátrá v paměti, moc dobře ví, že EINHERJER byli vždy ceněni právě pro svůj dřevnější způsob vyjádření. Pokud se na našich stránkách nedávno objevila recenze na mazáky Khold, jsou tu jisté styčné body, kterými je dobré chápat také přínos EINHERJER. I oni jsou jako staří psi, které novým kouskům nenaučíš, i když jsou v mnoha ohledech náchylní ke změnám. "Av Oss, For Oss" je albem, které především ctí tradice. Jak ty klasicky metalové, tak ty hrdinsky plamenné. Oheň v očích bojovníků nevyhasl, hlas je pevný jako skála a touha zřít dávná území je pořád zatraceně silná.

Novinka je dost určitě skromná v návaznosti na svého předchůdce, ale pořád dost vrstevnatá na to, aby se muselo nutně umřít nudou. Korbely piva, kožešiny z medvědů a další velmi nutné věci, o kterých si některé kapely myslí, že patří k pravému pagan metalovému image, nechte v klidu doma. S EINHERJER je potřebovat nebudete, nepotřebuje je totiž ani sama kapela. Ta si je vědoma své síly v civilním přínosu, kdy není zapotřebí halekat z hospody a skákat s harmonikou po stole. Víno (čti pivo), ženy a zpěv zde neplatí. Spolu s těmito harcovníky spíš tiše proplouváme kolem břehu a hrdě shlížíme na dobytou zem. Pobřeží se halí do mlhy, ale ostrý zrak bojovníkův přesně ví, kde zacílit. EINHERJER nás nenutí poslouchat smyšlené příběhy, podávají nám je svým přednesem jako hotovou věc. Oni si nic domýšlet nemusí, jejich zkušenost a dar vyprávět, jsou velmi hodnověrné.

EINHERJER zůstávají věrni svému řemeslu. Nové album dostalo tvář, ze které jde vyčíst přehled a přitom jistou dávku pokory. Nač se dmout pýchou, když to nemám nutně zapotřebí. Vždyť já nejlépe vím, že jsem schopen zaujmout i bez všech těch okrasných pomůcek. Je ovšem také pravdou, že novinka EINHERJER nikterak nepřekvapí. Ukazuje je v důvěrně známé poloze a až na drobné okamžiky pár zajímavě řešených atmosfér, se ničeho světoborného nedočkáme. Navíc jsou na albu místa, které působí jako vata a osobně bych klidně dva songy vyndal. Jeden úplně a druhý bych nahradil poněkud zdařilejší verzí jak naložit se strukturou hrdé písně. Někdy to pěkně zaskřípe a skutečně to není tím, že se neobratně hrábne do strun. Loučit se ale mínusy nevypadá dobře a tahle deska si to ani nezaslouží. Rozlučme se tedy tak, že hrdinové neumírají a EINHERJER je umí docela zdatně suplovat.