Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Když si dnes pustím první album Elder, slyším poctivý, na spodku usazený stoner/doom, kterým se sem tam prosvětlí předpeklí. A když si dám jako menu třetí album Lore, tak v tom předpeklí je po pár letech daleko víc místa k hnutí. Ano, je to sabbaťárna jako blázen, ale dlouhé skladby dostanou možnost vyjít ven z ulity a nedržet se při zemi. A takto bychom mohli pokračovat až do dneška.

Elder postupně desku od desky budovali svůj sound, až se ocitli v poloze psychedelických prog rockerů, kterým se občas zasteskne po valivých riffech a šutrácích celkově, ale stává se tak v čím dál menší míře. U Elder šel vývoj postupně kupředu a je zajímavé si vše nechat volně navázat a pospojovat. Až do té fáze, že srovnávat první album s tím aktuálním sedmým, je víceméně úsměvné. To je vážně jiná hudba, ačkoliv vycházející z jednoho lůna.

Pamatuju si různé etapy Kylesy, pamatuju na Intronaut, Baroness nebo Mastodon, u kterých se daly najít různé variace na podobné hudební téma. U každé z těchto kapel mám v oblibě minimálně jedno album, na které nedám dopustit a které má punc jedinečnosti. Dnes si k ním s dovolením odložím také to nové od Elder. Jejich hudba je totiž úžasně nad věcí, v pohodě, srovnaná a bohatá na nápady, maximálně sladěná. Elder se za všechny ty roky vyprofilovali v psychedelické kutily nesvázané reálným časem a bytím. Jejich současná tvorba jako by se nesla vzduchem a byla cítit létem. Tak vřele a přístupně nový materiál působí. Je to progresivní rock zabalený do psychedelického oparu, někdy až hypnotického.

Album číslo sedm se jmenuje Through Zero a zdobí ho příjemný, ale také klinicky čistý zvuk. A stále větší důraz na prog rockové hýbání s představami. Je to ideálně vyvážená porce melodií, progresivního vyzobávání z atmosfér a chuti se úplně nevzdat toho, co ještě zbylo ze stoner metalové duše. Dlouhé skladby k Elder patří od nepaměti. Dnes slouží jako silně senzitivní pásmo proměňujících se nálad. Na desce není místa, které by zabředlo do stojatých vod. Naopak, Through Zero je mimořádně pohyblivé promítání představ, stačí se jen pohodlně usadit, zaklonit hlavu a nechat se nést.

Ale pozor, k nějakému usínání a podřimování to nesvádí. Je dobré být pořád ve střehu. Tím, jak je materiál svěží a systematicky střádaný, padání víček od nesoustředění není kratochvílí pro poslech této desky. I ta nejzasněnější věc Sight Unseen vám ty oči nezalepí. Jenom stáhne představivost na minimum, protože ji za pár minut vystřelí až na opačný dílek stupnice. Klima je přátelské, voda je čistá, sluníčko nepálí, ale hřeje a tráva je zelená. Svět je v pořádku a nemusíme aktivovat AI, aby nám ho zprostředkovala. Ano, tohle se vážně poslouchá samo.

Začne to jako zajímavost, kterou ale neodvane střídmý první dojem, ani vítr pochybností. Z alba se stane čirá závislost. Vysílání v čase slabé hodinky spustí smysly na maximum a vy si jen nabíráte zážitky, srovnáváte si je v hlavě a ... o tom to celé vlastně je. Je přece úplně jedno, jaké styly se v tom pásmu hudby setkávají, je to o tom prožitku, o tom, jak není třeba řešit ani styly, ani nic dalšího. Jenom si pustit vnímání na maximum a pak to nechat rozeznít. Právě, že jsem slyšel alb na podobné bázi až až, tak si dovolím tvrdit, že Elder to své aktuální namíchali s citem a Through Zero je velmi povedená záležitost. V tomto ranku vážně top. Zkuste sami a uvidíte.