Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ell - Sweetest Nightmare

EllSweetest Nightmare

Bhut25.8.2016
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3
VERDIKT: Tvůrčí duo Ell nabídlo světu jistou formu vlastní zpovědi. Jde o citlivý doom se sklony k běsnění i melancholii. Čistá náladovka, která dokáže hezky zpestřit posluchačský apetit.

I krátká, ve výsledku skoro půlhodinová nahrávka dokáže pěkně zacloumat s náladou. Zvláště, když se jedná o muziku plnou emocí, pohltivé atmosféry a v pravdě dobrých nápadů. Momentálně mluvím o albu Sweetest Nightmare, které na světlo světa vypustila skladatelská dvojice (patrně pár) říkající si jednoduše – Ell.

 

Ell nefungují dlouho, duet byl založen někdy v roce 2014. Ve stejném roce se na bandcampu prezentovali souborem dvou skladeb (patrně demo), které semknuli pod názvem …I Was Born The Year Of The Rat. Tím dali jasně najevo, že jsou tu. Zrozeni v roce krysy. Obě skladby byly o dva roky později použity na prvotní debutové album, kterým je právě Sweetest Nightmare.

 

Jelikož jde o duo, které zároveň vystupuje i živě, odvíjí se od tohoto faktu i samotná forma hudby, kterou pár vytváří. V zjednodušeném schématu jde o souznění kytary a bicích, doplněných samozřejmě o zpěv (ženský) a klávesy. Nic víc v hudbě skutečně nenajdete. To se zároveň podepisuje i na stopáži, která na ploše půl hodiny dokázala představit hned osm skladeb. Na tom by asi nebylo nic tak zvláštního, dokud si nepřipomeneme žánrový rozlet souboru. Ell se totiž hlásí k citlivému doomu s důrazem na atmosféru sahající až k branám post-metalu. Sami svůj hudební styl označují jako „precious metal“. A na kolik je jejich hudba vzácná, už posuďte sami…

 

 

Výrazným prvkem, dominantou a vlastně i nástrojem hudby Ell je především ženský vokál. Jeho variace jsou samozřejmě pestré. Setkáme se tu s polohou čistou a tklivou, která notně připomíná barvu Veroniky Buriánkové (Kalle) a Beth Gibbons (Portishead). Ovšem nejen v těchto polohách je pevně rozkročená, zcela perfektně jí sedne i growling, když si to gradace skladby žádá. Naříkavý zpěv je však hlavním motivem snad všech skladeb a po několikátém poslechu se může až protivit. Jenže tomuto pocitu se kapela snažila zamezit už samotnou délkou alba, takže v prvním kontaktu vám to možná ani nepřijde. Vybraný zpěv je zkrátka hudební nástroj, se kterým je zacházeno citlivě. Jeho pestré rozvrstvení spoléhá na ojedinělost konkrétních skladeb a skvěle kontrastuje se zbytkem nástrojů v dané chvíli.

 

Už několikrát jsem zmínil délku alba a nyní bych trochu povzdechl nad jeho krátkostí. Ačkoliv má tento rozsah své nesporné výhody, zároveň ukazuje jakousi neschopnost složit rozmáchlejší kompozici. Jde o to, že jednotlivé skladby skrývají povedený motiv, mají nápad a hezký vývoj, děj. Jenže jejich délka je pro daný žánr citelně krátká. Při nezcela soustředěném poslechu pak hodně ztrácíte z jednotlivých písní a než se nadějete je tu ticho na konci desky. Tady vidím drobný kámen úrazu, který může mít nežádoucí účinky včetně nezajímavosti celého díla. Respektive to myslím tak, že když si v dnešní divoké přesycené době tohle album někdo jen tak na zkoušku pustí na bandcampu a nebude se mu plně věnovat, je velice pravděpodobné, že dojde k závěru celkové nezajímavosti kapely a tudíž jednoduše půjde o dům dál. Chce to zkrátka podrobnější průzkum, aby vám v té půlhodince nic neuteklo. Ale jestli vás to neosloví, nemá smysl se tím trápit.

 

Vzhledem k tomu, že se pohybujeme v mantinelech atmosférického doom metalu, nebude tajemstvím jistá sklíčenost, melancholičnost a celková náladovost desky. Jenže nejen na tyhle fňukající noty umí Ell zahrát, občas se do toho hezky opřou a štěkají jak vzteklí psi. To dodává nahrávce na jisté energičnosti a sebejistotě. Je vidět, že nejde o prvoplánovou věc, ale o průlom pocitů a zaručenou ventilaci samotných autorů. A tak se mi to líbí. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky