Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Embrional - Inherited Tendencies for Self-Destruction

EmbrionalInherited Tendencies for Self-Destruction

Garmfrost3.4.2025
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Album je stejnou měrou atmosférické jako technické a chorobné.

Embrional jsem „objevil“ díky split albu Scornful Death Trail, kde spolu s našinci Brutally Deceased předvedli každý trochu jiný pohled na smrtící kov. Za Embrional stojí zejména Skullripper, který má vedle drhnutí kytar na starosti rovněž zpěvy. Jeho umění lze vychutnat mimo jiné i v respektovaných Azarath. Embrional sází na death metal. Mají rádi zasekávačky, disharmonické vsuvky i blackovou černotu. Což se ukázalo v plné nahotě zejména na letošní řadovce Inherited Tendencies for Self-Destruction. Netvrdím, že deathová mašinérie je pryč, ale na první dobrou vnímám blackmetalový pohled na extrémní umění. Předpokládám, že znalcům deathmetalové scény Embrional představovat nemusím. Ostatně při pohledu na sestavu je evidentní, že prominentní muzikanti, kteří buď jsou, nebo byli součástí kapely, dávají Embrional punc dobrého zážitku.

 

embrional

 

Styl Embrional razí vlastní cestu dlážděnou ozvěnami dávných legend zejména americké odnože. Každý nechť si dosadí tu svou. Já vnímám Incantation i Morbid Angel. Skullripper je možná nadšenec, ale také osobitý tvůrce, takže nečekejte opisování a citace nijak zvlášť. Výše jsem psal, že Embrional se nebojí disharmonií a zasekávaček. Nebojí, ale Inherited Tendencies for Self-Destruction nabízí více otevřených kytar, vyhrávek a vybrnkávaček než kdy dřív. I vokál se nese více ve vyšších sférách, do hlubšího growlu se Skullripper pouští spíše sporadicky. Vlastní cesta naznačuje úhyb z pravověrného death metalu, avšak ten zůstává věrný původnímu směřování. Změny a vývoj cítím v atmosféře a složitějších stavbách skladeb. Ty ukrývají daleko víc, než se na první pohled zdá. Album se totiž z počátku zdá zaměnitelné a nepřístupné. Při bližším ohledání vyvstanou na povrch atraktivní nápady a vzniká závislost.

 

Skullripper se umí obklopit šikovnými muzikanty a mezi takové patří i nový bubeník Darek Młody, jehož drajv dodává desce na pestrosti. Nebojí se ďábelských blastů, ale mnohem častěji exhibuje s přechody, změnami rytmu a skvělou hrou na činely. Jeho hru vylepšuje dlouholetý člen kapely, basový mistr Armagog. Pulsující basové party kytarám nedodávají pouze hutný spodek a melodie bicím, umí být vedoucí, diktují a proměňují melodie. Nebudeme si samozřejmě nalhávat, jsou to kytary, na kterých je založena podstata nahrávky. Jednak Skullripperova, ale i hra Marka „Chłosty“ Szefera vzbuzuje dobrou náladu. Struny jsou propleteny, doplňují se, ale nebojí se táhnout za jeden provaz. Nejčastěji však rozvíjí jedna druhou. Ať už v sólových výlevech, nebo zmíněných vyhrávkách. Ty zní spolu s doprovodnou hoblovačkou značně efektivně.

 

Inherited Tendencies for Self-Destruction pro Embrional může znamenat novou cestu. Skullripper se chopil i produkce, mnou adorovaná prostorovost je nechána přirozenosti i umění studia Piekło Niebo Studio ve spolupráci s Atamanem Tolovym. Kapela zavítala také do Panzer Studia, kde nahrála basu, sóla a growly. Mixem s masteringem desku ošetřil Haldor Grunberg v Satanic Audio (Behemoth, Azarath, Pestilence), což je jenom dobře. Nahrávce jeho zkušené uši jednoznačně prospěly. Vyhledávaný Maciej Kamuda pak zhotovil obal. Na jeho schopnosti a možnosti bych řekl, že je příliš obyčejný, ale k zděděným tendencím k sebedestrukci se jeho příznačnost hodí. Líbí se mi jeho odstíny i zvolený font písma v názvu alba.

 

Embrional jsou důkazem, že není do zavedeného stylu nutné zavádět novoty, aniž by cokoliv ztrácela na čerstvosti a vzdušnosti. Album je stejnou měrou atmosférické, jako technické a chorobné. Lze si užít špičkovou instrumentaci, výbušné aranže a vzteklé výboje. Skullripperův hlas není z těch nejoriginálnějších, lze ho zaměnit s kýmkoliv, čímž nehaním jeho umění. S hlasem pracuje skvěle, přelévá se ze screamů do growlu přirozeným způsobem, je rytmicky zajímavý, kousavý a k albu plně se hodící. Death metal v rukou takových dravců jen tak nezestárne a neztratí nic ze své smrtící podstaty.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky