Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Emma Ruth Rundle - On Dark Horses

Emma Ruth RundleOn Dark Horses

Symptom1.10.2018
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 / Beyerdynamic DT 770 PRO 32 Ohm
VERDIKT: Dobře zpívá i hraje a nevypadá věru zle. Dámy a pánové, nechci se vás dotknout – kdo z vás to má?

Žádné intro, nic, první skladba Fever Dreams neztrácí čas s formalitami a v pěti minutách představí sebe a leccos napoví i o desce samotné. Reproduktory opanuje vzdušný indie-rock s jemnou melodií navrch a „temnější “ notou vespod. Pro lepší představu řekněme, že v porovnání s takovou Chelsea Wolfe, kterou bych postavil na úroveň Vymítače ďábla, je Emma Ruth Rundle ve své temné poloze jen stínem, rozplynuvším se s prvním paprskem světla.

 

Na rovinu – poslech stopy zanechá, ale na vavříny bych to zatím neviděl. Základ skladeb v sobě nezapře rockového ducha a že na pilu umí Emma Ruth Rundle tlačit tím správným směrem, dokazuje trojkou Darkhorse. Oblíbil jsem si i některé pasáže skladby Apathy On The Indiana Border a je bez debat, že deska má potenciál uspokojit i náročnější posluchače, když je zasáhne celková nálada písní a jejich sdělení. Na můj vkus se divoká nespoutanost leckde míjí účinkem a přerůstá ve zvláštní souhru nevýrazných amelodických linek, která mi nejde do uší. Barva hlasu příjemně koreluje s hudbou a nedopouští se výstřelků za hranice svých možností.

 

Gen hudebního nadání dostala Emma Ruth Rundle do vínku od podobně nadaných rodičů a zvídavý posluchač se může po jeho stopách vypravit směrem k The Nocturnes, Marriages a pozdním Red Sparowes, konkrétně je řeč o albu The Fear Is Excruciating, But Therein Lies The Answer (2010). Ať už sama za sebe nebo s kapelou v zádech, umí Emma Ruth Rundle kreativně kombinovat různorodé hudební nápady. Její melancholický rock obsahuje nejedno pěkné panorama a ze skladeb jako Races a Light Song je zjevné, že to má v paži. Tenhle pocit bohužel není v případě On Dark Horses konstanta. Většina hekticky znějících pasáží se zkresleným zvukem kytary na pozadí nemá ten správný tah na branku.

 

Na první pohled působilo album jako oáza s jiskřivě chladnou vodní hladinou v parném dni, a to především díky lákadlu v podobě oficiálního videa ke skladbě Light Song, takže jsem neváhal a vydal se desce napospas. Bohužel se ukázalo, že stejně jako na špatný film jde sestříhat poutavý trailer, jedna skladba z osmi není víc než osmina a o celku prozradí jen málo. Nechci nijak shazovat schopnosti interpreta, prakticky vzato má album všechny atributy kvalitního díla, jen se mi nedaří přetaktovat si mozek a ponořit se hlouběji do světa zvláštně nelibozvučných harmonií.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky