Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Neříká se mi to lehko, ale noví Enslaved jsou pro mě mírným zklamáním. Albu jsem dal hodně času, ale u všech ďasů, podobný prožitek jako z poslechu předchůdce se ne a ne dostavit. Nové skladby nejsou špatné, ale chybí jim onen bonus, který z dřívější tvorby dělal nevšední záležitost. 

Enslaved si to čím dál víc šinou do rockového prostředí, které kombinují s blackmetalovými postupy. Ve skladbách je více melodických vokálů a někdy mám pocit, jakoby se mi do přehrávače přichomítla poslední deska Audrey Horne. V tom ale jádro pudla není. Problém je zcela prozaický, na desce je málo nápaditých momentů. Málo (d)ušidrtících pasáží, které s člověkem zatřesou, až mu v hlavě zazvoní. Takových strhujících okamžiků, jaké můžeme najít na desce předcházející, je zde podstatně méně, byť "Axioma Ethica Odini" z "Vertebrae" zřetelně vychází. Například první song „Ethica Odini“ má složitější refrén, ale je to jen odvar dřívější invence. Dominantní kytarová vyhrávka v „Singular“ je sice zajímavým laškováním se stupnicí, ale výsledné vyznění mě nechává chladným. Následující pomalá skladba „Night Sight“ mě dokonce začíná svou utahaností poněkud otravovat. A tak při hledání toho nejlepšího se musím spokojit s maličkostmi. Příznačným příkladem pro tuto skutečnost je kraťounká „Axioma“, ambientní mezihra, která zvolna přejde do nejlepší skladby na albu „Giants“. „Axioma“ mně svou atmosférou i klávesovými rejstříky připomíná náladu Yearning a je náhlým politím živou vodou dosud nevýrazného materiálu. „Giants“ pak obsahuje vše, pro co jsem si Enslaved posledních let oblíbil a při jejím poslechu si říkám, pročpak to tak dobře nešlape po celou dobu desky. K vydařeným momentům alba ještě můžu připočítat závěrečnou poklidnější kytarovku „Lightening“, pro níž je umístění na závěr desky ušité na míru. Zbytek nahrávky však působí nemastně neslaně, na což nejsem u Enslaved vůbec zvyklý.