Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Datum 11.září není v dějinách lidstva zapsáno zrovna zlatým písmem, tak se dnes pojďme věnovat příjemnějším věcem. Mezi ně rozhodně patří připomenutí další nahrávky kultovních viking vizionářů ENSLAVED. Kapelu jejíž evoluci rozhodně obdivuji a výtvory jako ''Isa'', ''Ruun'' a ''Vertebrae'' vidím jako klenoty jejich diskografie. Naopak poslední výtvor ''Axioma Ethica Odini'' mně už tolik potěšení nepřinesl a spíš se přikláním k názoru hovořícím jazykem drobné stagnace a předvidatelnosti. ENSLAVED na sebe sami upletli bič a jsem velmi zvědav v jakých konturách se vybarví ve dnech budoucích. Náhledem s drobnou dávkou věštění by mohlo být právě EP ''The Sleeping Gods''. Ale je jím doopravdy?

Norští bohové nyní spí zadumaným spánkem, v něm přemítají, vzpomínají a volně experimentují. O tom celá nahrávka je. Najdeme na ní jak momentální stav kapely, tak ohledy zpět do ortodoxnější minulosti i zajímavé a také méně přijatelné testy kam až lze zajít. Každý song zní v podstatě jinak a dementuje tak její celizstvost. Kdo tedy čeká koncepční harmonickou práci, ať si ''The Sleeping Gods'' raději ani nepořizuje. Hádat se z novinky mnoho nedá, její smysl je v mnohotvárnosti ENSLAVED, ne v novém směrování. Snad jen song ''Nordlys'' by mohl lehce napovědět, ale nevím nakolik by se s tím věrní fans popasovali. Jedná se o velice křehkou rockovou věc s hezkou melodií a navíc v ryze instrumentálním balení. Otvírák ''Heimvegen'' by se klidně vměstnal po bok ostatních na album ''Vertebrae'' a on to asi také bude pouze přebytkový produkt období cca posledních dvou alb. Taková ''Alu Misyrki'', kdyby měla zhýralejší sound, by zase klidně mohla trůnit spolu s Grutlem na přebalu skvostu ''Eld''. Eponymní šlágr je taková progresivnější bojůvka k medovině a ''Synthesis'' je elektronickou plavbou po širém moři, jejíž umělost bych na dalších albech ENSLAVED viděl jen nerad.

Nechme tedy bohy spát, odpočinout si a dobře zvážit své následné kroky. ''The Sleeping Gods'' je minialbem pro fanoušky, aby se dovtípili, jak jejich miláčkové zní v různých polohách a hrají si sami se sebou. Mému dojmu se tahle vlastnost nijak nepříčí, jen ať si hrají, když to umí. A oni to umí. Přes zmíněnou nepřehlednost a přehodnocený postoj, zní nakonec epko docela přitažlivě. Jeho přínos padne jako ulitý do mezidobí, kdy posluchač neví kudy kam, nic ho nebaví a vše vypíná. Pokud v tu chvíli bude mít alespoň malou chuť na něco melodického a přitom ne zcela hloupého, tahle minikolekce mu může vkusně posloužit k vyplnění času nudy a podráždění.

Hodnotit tohle minialbum lze tedy dvěma způsoby. Buď přistoupit na hru kapely nebo ho odsoudit a brát ho za zbytečné. Já bych doporučil první volbu a připravenost na různorodé menu. Bez ní by pak mohlo dojít k nepěknému žaludečnímu kolapsu a dávat si zvratky do souvislosti s pojmem ENSLAVED je nepatřičné. Prozatím... Věřím tomu, že tento inteligentní a svojský soubor nás ještě mnohokrát obšťastní, jen je třeba si na tento okamžik v klidu počkat.