Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Enter Shikari - A Flash Flood Of Colour

Enter ShikariA Flash Flood Of Colour

Bhut22.11.2012
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Tak jako si ledoborec neúprosně razí svou cestu skrze zmrzlé kolosy, tak putují Enter Shikari hudebním světem, kde na sebe vážou vše možné i nemožné. A výsledek? Rozhodně stojí za to.

Ve snaze objevovat stále něco nového, sáhl jsem po novince britských Enter Shikari. Pro mne znamenala kapela velkou neznámou a rozličné škatulky, do kterých ji mnozí strkali, nakonec vydaly za slušně vybavený sekretář. Zpočátku jsem si žánry jako hardcore, dubstep, trance, či hip-hop a metal nedokázal absolutně poslepovat dohromady, tak aby výsledek nevypadal jako první výrobek v zájmovém kroužku leteckého modeláře. Enter Shikari však kurzy již nějaký čas zřejmě navštěvují a jejich výsledná práce stojí za obdiv. Výsledek tvoří precizně detailní model dotažený do těch nejmenších setinek milimetru. Na výtvoru je patrné, s jakou láskou byl utvářen a hněten.

 

Pro posluchače neznalého tvorby se bude do mysli jistě vkrádat pocit nedůvěry a nejistoty vůči vyřčenému žánrovému rozpětí. Tento širokoškálový výčet se snad ani jinak jevit nemůže. Na jazyku pak kralují slůvka jako paskvil, nestálost, nesourodost, nervozita, chaos. Vše evokuje nehezky a nevábně se tvářící produkt. Omyl. Slova by spíše měla znít: neuchopitelnost, netradičnost, barvitost, či revoluce. Z toho by mělo býti zřejmé, že album A Flash Flood Of  Colour bude něčím odlišné a nezaměnitelné. O novátorství bychom zde mohli hovořit ještě dlouho. Jsou to nové směry, kterými se současný moderní metal zjevně hodlá ubírat. Ovšem ne každému se to podaří. Vzpomeňme třeba žalostnou nahrávku jinak věhlasných Korn The Path Of Totality. Takovýmto způsobem s hudbou Enter Shikari rozhodně nenakládají.

 

Dosud poslední počin A Flash Flood Of Colour nabízí víc, než jen obyčejný poslech. Je to prožitek z dosud neslyšeného a nevídaného zaměření. Alespoň já jsem se dosud s ničím podobným nesetkal. Na metalu a hardcore v kombinaci s elektronickými výlety si hoši nechají při tvorbě velice záležet. Z nahrávky přímo sálá ona soustředěnost na detailní propracování zejména elektronických pasáží. S danými plochami si hrají jak kočka s myší, avšak stále nad celým dějstvím neztrácejí kontrolu. Vše je dopředu naplánované a vypočítané s velkou přesností. Můžeme tak hovořit i o technickém metalu. No, škatule se hýbají, o tom není pochyb. Ale jen stěží se dá popisem něco takového přiblížit. Album předkládá vyspělou formu bádání po nových cestách v hudebních sférách. Drsný hardcore i metalcore by kapele slušel stejně dobře, jako zaměření na dubstep, nebo jungle. Ve všech těchto odnožích si skupina vede dobře a dokáže je k sobě svařit tak, aby se to líbilo snad všem. Jsem zastáncem špinavých a hrubých stylů, ale takovéhle čisto mi není proti srsti. Čpí z toho latex, ovšem je s ním dobře nakládáno v prostorách vystavěných hlazeným betonem.

 

První tóny alba mi evokovaly jistý nájezd, který by se mohl dle prvotního zdání proměnit ve slušnou metalcore sypanici. Kormidlo však změnilo směr a stavidla otevřela volnost elektronické bestii. Nečekané zvraty a přechody jsou zde na denním pořádku. Rozhodně nebudete trpět nudou z poslechu, nebo nezáživnosti té či oné pasáže. Vše má stále co říci, vše se stále hýbe, dýchá a mění svou strukturu z nenadání. Nemluvím o noise projektu, kde nahodilé zvuky jsou jako by cílené, hovořím o vyšperkované propracovanosti a neotřepanosti. Tu zní divoké zurčení hlasivek, tu zas táhlý vysoký vokál. No možností je mnoho a barev bylo do výsledného obrázku nalito měrou vrchovatou. Toužíte-li v dnešních dnech po něčem svěžím a progresivním, Enter Shikari by neměli být zklamáním.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky