Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Enthroned - Pentagrammaton

EnthronedPentagrammaton

Bhut20.5.2011
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: PC, Accord 2.1 SW 1800 EU, 2x13W + 1x30W
VERDIKT: Deska "Pentagrammaton" se stala logickým nástupcem alba předchozího, které se jmenovalo "Tetra Karcist" a dosáhlo velkého úspěchu. Není divu, že se tedy nová deska nese ve stejném duchu.

Po třech letech se ozývá belgická smečka ENTHRONED s další výbornou fošnou. Nová deska nese název "Pentagrammaton". Stala se logickým nástupcem alba předchozího, které se jmenovalo "Tetra Karcist" a dosáhlo velkého úspěchu. Není divu, že se tedy nová deska nese ve stejném duchu. Posluchači se opět dopřeje několik různorodých pasáží vyplňující drobné mezery v jinak nekompromisní smršti nářezu. Hudbě se dopřálo kvalitní péče a tak zvuk linoucí se z reproduktorů má příjemný čistý potenciál. Hudebníci se též nachází na vyspělé úrovni svého hráčského umu. Nejedná se tedy o žádný kýčovitý materiál. Však také proběhlo několik personálních změn. Do sestavy se navrátil kytarista Nerath Daemon, který kapelu opustil v roce 2004. Za bicí soupravu usedla nová tvář v podobě Garghufa, který tak vystřídal Ahephaima. Ale zpět k hudbě samotné. V hudbě je použito několik efektů, které zajímavě doplňují celou mozaiku alba. Tyto efekty ovšem pro někoho můžou působit celkem dosti nestravitelně a zbytečně, jako útěchu můžu říci jen to, že se jich na desce příliš mnoho nenachází. Spíše opravdu jen tak lehce dobarvují atmosféru. Hlavním stěžejním prvkem alba zůstává dravost hudby. Její tempo se podobá vroucí krvi a navozuje atmosféru žhnoucího inferna. Jsou však i okamžiky, kdy žár o něco pohasne a posluchač má tak možnost si na chvíli oddychnout a více se zaposlouchat do případných melodií. Aby se tyto momenty lépe rozpoznali je nutné album poslechnout vícekrát. Ne, že by bylo náročné na poslech, ale jisté chvíle zkrátka vykrystalizují až po nějakém čase. 

 

Úvod do nové desky vytváří jakési intro, které celé album nenápadně pomalu rozjíždí. S druhou skladbou přichází první smršť vhodná pro mlácení hlavou v rytmu hudby. Třetí píseň se zdá býti obdobně laděná. Chvílemi však zvolňuje do středního šlapavějšího tempa. Čtvrtá Ornament Of Grace se stává jednou z nejlepších skladeb na celé desce. Má trochu řekněme orientálnější začátek s pomalejším tempem. Zhruba po jedné minutě své délky zrychli v tvrdý nátěr, který je střídán několika pestrými pasážemi. V pátém kousku dojde kolem druhé minuty k malému uvolnění. Dalším charakteristickým rysem tohoto songu jsou chorály nesoucí se v pomalé rychlosti. Šestka začíná pomalu, záhy se rozjíždí v o něco rychlejší běs. Jedná se opět o celkem pestrou, různorodou skladbu s různými kytarovými vyhrávkami. Po sedmé živější, údernější pecce a osmé neméně zběsilé a divoké střele přichází totální uvolnění. Devátá Ad Te Clamamvs Exsvles Morvua Liberi zasluhuje označení intermezzo. Ke slyšení se nabízí pouze podivné zvuky s mrazivou atmosférou. Následuje nejdelší a jedna z nejlepších písní na albu. Unconscious Minds je velmi pestrá skladba. Pomalu rozjíždí své black metalové útroby, aby pak mohla ve svém středním tempu rozsekat vše, co jí přijde do cesty. Těsně po čtvrté minutě nástroje takřka utichnou, slyšet je jen vyhrávání kytary a bicích. Po minutě a půl dlouhé odmlky skladba znovu nabírá na síle. Následuje povedené sólo. A teprve v čase šest minut třicet sekund se opět navrátí do dříve nastolených kolejí. Parádní záležitost. Závěr desky vytváří neméně povedená pecka Behemiron, která jistě zapříčiní u některých posluchačů nemalé mlácení hlavou, nebo chcete-li headbangers. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky