Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ershetu - Xibalba

ErshetuXibalba

Garmfrost21.11.2023
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Ershetu se nesnaží o etnologické a historicky věrné bádání, ale o vlastní představy, vyvolané při četbě Popol Vuh.

Debut tuze zajímavého projektu, zabývajícího se mayskou kulturou a mixujícího filmově orchestrální – scénickou hudbu s black metalem, Ershetu, se mi do rukou dostal poměrně brzy. Do oficiálního vydání zbývalo dost času, abych coby posluchač vstřebal alespoň to nejpodstatnější, co Xibalba nabízí. Nicméně obšírnost a nejednoznačnost díla mi nedaly možnost ani povšechného názoru. Jediné, co jsem od začátku věděl a v čem jsem měl jasno, bylo, že mě Xibalba baví a poslech mi přináší velikou radost. Z médií mě bombardovala lákadla typu – projekt Vindsvala z BAN a Larse Nedlanda z Borknagar či Solefald. Nicméně takhle jednoduché to věru není.

 

Za vším hledejme šéfa Debemur Morti – Voida, který složil texty a je odpovědný za koncept. Výhradním tvůrcem je jeho dlouholetý kamarád Sacr, o kterém Void v rozhovorech nechce nic moc prozradit, pouze fakt, že tvoří filmovou hudbu. Vindsvala Void přizval coby svého kolegu z DMP, aby nahrál kytary s baskytarou. Lars album nazpíval svým vynikajícím a všehoschopným hlasem. Na stoličku za bicí soupravou usedl jistý Intza Roca. Přiznám se, že tohle jméno mi nic neříká.

 

Jak vyplývá z prohlášení na bandcampu i potvrzení v rozhovorech, Ershetu se nesnaží o etnologické a historicky věrné bádání, ale o vlastní představy, vyvolané při četbě Popol Vuh – knihy o mayské mytologii. Voida natolik nadchla, že se pustil do četby dalších podobných děl, až se rozhodl věnovat tomuhle tématu celé album.

 

Xibalba stojí na orchestrálních plochách a dramatizaci. Na jejich základech poté vyrostly kytarové harmonie s rytmickým tepem. Hlavní slovo nemají (jak by se mohlo zdát) zpěvy, ale flétna a nesamplované sbory a nástroje.

 

Blackmetalová gradace orchestrálními bouřemi samozřejmě pouze neproplouvá ani není na ně nalepená. Pánům se podařil poměrně husarský kousek, kdy všechno sedí. Ponoříte-li se pořádně do hlubin alba či jednotlivých kompozic (nelze poslouchat na přeskáčku či jen jednu položku), vnímáte strach obětí rituálních vražd i nadšení, s nímž se blíží svým božstvům. Video, které doprovází skladbu From Corn To Dust, skvěle vypovídá náladě songu. Nebo naopak, song je výtečným soundtrackem uměleckým obrázkům.

 

 

Popisovat to, co se děje v skladbách, by bylo příslovečným nošením dříví do lesa. Hned od úvodního vstupu Enter the Palace of Masks je jasné, že se jedná o dílo vzdálené zajetých pořádků, retro ohlížení do minulosti a stylové čistoty. Lars Nedland předvádí životní výkon a Vindsval dokázal, že umí potlačit vlastní individualismus a dokáže se skvěle přizpůsobit. Jeho stopa je zahalena...

 

Příjemnému zážitku pomáhá i střídmá stopáž. O zvukové barevnosti jsem myslím už mluvil. Kytary umí zaseknout drápy i ztichnout a dát prostor ostatním nástrojům. Epicky vystavěným a dramaticky vygradovaným kompozicím neschází metalový drive a kulervoucí tlak. Zkuste koštnout. Neprohloupíte.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky