Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ershetu - Xibalba

ErshetuXibalba

Garmfrost21.11.2023
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Ershetu se nesnaží o etnologické a historicky věrné bádání, ale o vlastní představy, vyvolané při četbě Popol Vuh.

Debut tuze zajímavého projektu, zabývajícího se mayskou kulturou a mixujícího filmově orchestrální – scénickou hudbu s black metalem, Ershetu, se mi do rukou dostal poměrně brzy. Do oficiálního vydání zbývalo dost času, abych coby posluchač vstřebal alespoň to nejpodstatnější, co Xibalba nabízí. Nicméně obšírnost a nejednoznačnost díla mi nedaly možnost ani povšechného názoru. Jediné, co jsem od začátku věděl a v čem jsem měl jasno, bylo, že mě Xibalba baví a poslech mi přináší velikou radost. Z médií mě bombardovala lákadla typu – projekt Vindsvala z BAN a Larse Nedlanda z Borknagar či Solefald. Nicméně takhle jednoduché to věru není.

 

Za vším hledejme šéfa Debemur Morti – Voida, který složil texty a je odpovědný za koncept. Výhradním tvůrcem je jeho dlouholetý kamarád Sacr, o kterém Void v rozhovorech nechce nic moc prozradit, pouze fakt, že tvoří filmovou hudbu. Vindsvala Void přizval coby svého kolegu z DMP, aby nahrál kytary s baskytarou. Lars album nazpíval svým vynikajícím a všehoschopným hlasem. Na stoličku za bicí soupravou usedl jistý Intza Roca. Přiznám se, že tohle jméno mi nic neříká.

 

Jak vyplývá z prohlášení na bandcampu i potvrzení v rozhovorech, Ershetu se nesnaží o etnologické a historicky věrné bádání, ale o vlastní představy, vyvolané při četbě Popol Vuh – knihy o mayské mytologii. Voida natolik nadchla, že se pustil do četby dalších podobných děl, až se rozhodl věnovat tomuhle tématu celé album.

 

Xibalba stojí na orchestrálních plochách a dramatizaci. Na jejich základech poté vyrostly kytarové harmonie s rytmickým tepem. Hlavní slovo nemají (jak by se mohlo zdát) zpěvy, ale flétna a nesamplované sbory a nástroje.

 

Blackmetalová gradace orchestrálními bouřemi samozřejmě pouze neproplouvá ani není na ně nalepená. Pánům se podařil poměrně husarský kousek, kdy všechno sedí. Ponoříte-li se pořádně do hlubin alba či jednotlivých kompozic (nelze poslouchat na přeskáčku či jen jednu položku), vnímáte strach obětí rituálních vražd i nadšení, s nímž se blíží svým božstvům. Video, které doprovází skladbu From Corn To Dust, skvěle vypovídá náladě songu. Nebo naopak, song je výtečným soundtrackem uměleckým obrázkům.

 

 

Popisovat to, co se děje v skladbách, by bylo příslovečným nošením dříví do lesa. Hned od úvodního vstupu Enter the Palace of Masks je jasné, že se jedná o dílo vzdálené zajetých pořádků, retro ohlížení do minulosti a stylové čistoty. Lars Nedland předvádí životní výkon a Vindsval dokázal, že umí potlačit vlastní individualismus a dokáže se skvěle přizpůsobit. Jeho stopa je zahalena...

 

Příjemnému zážitku pomáhá i střídmá stopáž. O zvukové barevnosti jsem myslím už mluvil. Kytary umí zaseknout drápy i ztichnout a dát prostor ostatním nástrojům. Epicky vystavěným a dramaticky vygradovaným kompozicím neschází metalový drive a kulervoucí tlak. Zkuste koštnout. Neprohloupíte.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky